Německo napjatě sledovalo proces s mužem, který se měl podílet na zabíjení, věznění a mučení lidí za války. Nejednalo se však o druhou světovou válku, ale o konflikt, který stále trvá.

Pro německou společnost to musí být zvláštní pocit. V době, kdy do Německa vydaly Spojené státy pětadevadesátiletého bývalého dozorce koncentračního tábora, vrcholil proces s mužem, který sehrál podobnou úlohu jindy a jinde.

V Koblenci dostal ve středu čtyř a půlletý trest Syřan, který se měl podílet na perzekuci lidí v Sýrii. Soud se konal v Německu, protože právě v této zemi se bývalý zaměstnanec syrské tajné služby usadil, a shodou okolností proti němu vystupovali jako svědci bývalí vězni, kteří také našli nový domov u našich sousedů.

Muž, v německých médiích přezdívaný jako Ijád A., byl původně pouhým řadovým zaměstnancem bezpečnostních složek a věnoval se sportovním aktivitám. Jenže po vypuknutí protirežimních demonstrací právě před deseti lety byl – jak on sám tvrdí – začleněn do oddílů, které se podílely na potlačování protestů. Účastnil se také hledání poschovávaných demonstrantů a odvážení do věznice, kde byli mučeni.

Sám Ijád A. ale později dezertoval, spojil se s opozicí a pak pět let pobýval v Turecku a Řecku, než požádal o azyl ve Spolkové republice Německo. Nikdy se svou účastí na násilnostech netajil a vypovídal i před německými úřady o tom, co v letech 2011 až 2013 v Sýrii dělal.

To byl také jeden z argumentů obhajoby, tedy že proti němu nelze použít výpověď, o které se původně domníval, že je pouze svědecká. Hlavním argumentem ale bylo něco jiného – totiž že se dostal do role pachatele nedobrovolně. To je něco, co německým uším musí znít povědomě, protože tak se hájili i mnozí nacisté po válce.

Konkrétně Ijád A. tvrdí, že se obával o svůj život a o životy svých rodinných příslušníků, odvolává se tedy na něco, co zná i český právní řád pod názvem „krajní nouze“. Během výpovědí před soudem se Ijád A. rozplakal. Jak je nyní již známo, soudkyně ho shledala vinným a poslala ho na čtyři a půl roku do vězení.

Přelíčení vyvolávalo v Německu z více důvodů velký zájem a bude mít pravděpodobně velký mezinárodní dopad. Poprvé byl takto souzen a odsouzen příslušník syrského bezpečnostního aparátu. Navíc, jak zdůraznila žaloba, v době, kdy režim, který tyto zločiny páchal, je stále ještě u moci a Ijádovi bývalí nadřízení se nemají od syrských soudů čeho bát. Naopak někteří ze svědků vypovídali jen anonymně, protože prý i nadále dostávají výhrůžky.

Obrovský účinek měl i fakt, že během šedesátidenního procesu mnoho svědků otevřeně mluvilo o mučení a vraždění v syrských věznicích, které syrský režim chápal jako nástroj potlačení odporu nebo jako pomstu za neposlušnost. Obžaloba také nechala promítat fotografie a záběry obětí mučení.

Před soudem tak, jak píší německé noviny, stanul vlastně celý syrský režim. Proces byl ale v podstatě přípravou na jiný, mnohem zásadnější proces. V samostatném řízení je souzen Anwar R., vysoký důstojník tajných služeb, který se na rozdíl od Ijáda A. přímo podílel na mučení a vraždění, a to velmi pravděpodobně dobrovolně.

I on pobývá v Německu. Německá justice v těchto dvou procesech uplatnila zásadu, podle které mohou tamní soudy soudit principem mezinárodní jurisdikce, podle které lze trestat pachatele za činy, které se staly mimo Německo a jejichž oběti nebyli němečtí občané.