Odezněly fanfáry oslavující německou energetickou revoluci a konec atomové energetiky. Naši sousedé si ani nepovšimli, že poprvé po čtvrtstoletí klesl její podíl na výrobě elektřiny pod deset procent. A přece se nezhaslo, jak varovali ostrakizovaní zastánci energie z jádra, čti co nejširšího a nejbezpečnějšího energetického mixu. Vlastně se vůbec nic nestalo.

A přece: Německo žije na energetický dluh. Protagonisté energetické revoluce vysvětlovali občanům, že v žádném případě nedopustí, aby proud z "bezpečných německých jaderných bloků" nahradila elektřina z "nebezpečných zahraničních bloků". Jako příklad uváděli obvykle Temelín, případně francouzský Fessenheim poblíž německých hranic.

Nyní francouzský elektrárenský koncern EdF vysvětlil "německý energetický zázrak": V prvním pololetí především díky zvětšeným dodávkám atomového proudu do Německa zvýšil vývoz elektřiny o 125 a čistý zisk o 54 procent na 2,6 miliardy eur.

Domácí atomové elektrárny prezentovali koaliční politici Němcům ještě loni na podzim jako most do éry obnovitelných zdrojů. Po svém postfukušimském obratu se pak začali trumfovat s opozičními, zda lze poslední atomový blok uzavřít teprve v roce 2022, anebo se země může bez jaderné energetiky obejít třeba už za dva roky.

Finanční zdroje pro nástup do éry obnovitelných zdrojů se tedy hledají jinde. A na Němce i jejich sousedy se hrne záplava astronomických částek, jež bude nutno zaplatit za německou energetickou revoluci:

Více než 300 miliard eur bude stát budování větrných a solárních parků i plynových a uhelných elektráren, díky nimž se Německo jako první propracuje do "šťastné epochy" čisté energetiky. Středoevropané, v první řadě právě Němci, ale také Češi, ponesou lví část výdajů na investice do nové energetické infrastruktury, jež eurokomisař Oettinger odhadl na 200 miliard eur.

Německo zatím zvládá podle něj energetickou revoluci dobře. Další postup odstavování atomových bloků by však mělo koordinovat s Evropou. Nesvěřil se však, zda přenášením nových nákladů na ostatní členy sedmadvacítky, nebo jen nahrazováním atomu atomem.

Právo, 19.9.2011

Autor je prezident České nukleární společnosti