Zajisté si mnozí řeknou, co že to zde otravuji s politickými poměry v Německu. Rád bych ještě přinášel zprávy o Švédsku, ale o tom bohužel nic nevím. O něm zde vynikajícím způsobem referuje pan Pleva. Doporučuji si přečíst články „Až do hořkého konce“. Co utrpěli Švédové a Němci, to se může stát i nám – dříve, než se nadějeme.

Švédsko a Německo jako kdyby si z oka vypadly. Oba národy si bezmezně fandí. Ve Švédsku se říká, že homo sapiens dosáhl své dokonalosti v „homo svecus“ - něco jako člověk švédský. Němci mají už z 19. století pořekadlo, jehož autorem je populární německý vlastenec a básník Emanuel Geibels: „Am deutschen Wesen mag (soll) die Welt genesen“ - co nejstručněji přeloženo „svět bude spasen německým způsobem života“. Přesvědčení o výjimečnosti vlastního národa je u Němců neotřesitelné. Oba národy stojí krok od socialismu. V obou zemích mají pravdu jen vládnoucí elity a nikdo jiný - „kdo nejde s námi, jde proti nám“.

Dne 5. února se konalo třetí, rozhodující kolo volby ministerského předsedy Spolkové země Durynsko. Při následné gratulaci vítězi se vyznamenala předsedkyně parlamentního klubu strany „die Linke“, čili Levice, Susanne Hennig-Wellsowová. Místo podání ruky hodila nově zvolenému předsedovi vlády kytku pod nohy a odešla. Vždycky jsem říkal, že dávat si kytky na politických kolbištích je pitomost - zvláště mužům. Opět jednou si musím dát za pravdu - vtip. Korunu politické sprostotě nasadila v šest tisíc kilometrů vzdáleném Washingtonu mluvčí americké Sněmovny reprezentantů, když po přednesu Zprávy k národu, kterou pronesl v Kongresu prezident Trump, roztrhala manuskript jeho řeči. Že by projev genderu?

Dovedete si představit, že by všechny naše demokratické strany (SPD a Trikolóra opravdu, ale opravdu ne), jak je nazývají naši milionoví troškaři, pardon chvilkaři, všechny společně žádaly, aby se pohrobci našich komunistických zločinců, příslušníci dnešní KSČM, s jejich óberindiánem Filipem, ujali vlády? Ne? V Německu se tak děje.

Znáte Durynsko? To je německá spolková země začínající nedaleko za naší západní hranicí, s hlavním městem Erfurtem. Tedy od nás co by kamenem dohodil. Koncem minulého roku se tam konaly volby do zemského parlamentu. Levice, potomci bývalé enderácké komunistické strany, prohráli a nemají většinu k dalšímu vládnutí. Čtvrtinu volebních hlasů získala mladá strana AfD a Levice, která je jejich politický protipól, teď nemá s kým vládnout. Ministerským předsedou byl zvolen člen FDP Thomas Kemmerich. Strana FDP je řekněme něco jako naše KDU-ČSL, obě jsou občas dobré někomu k dosažení nadpoloviční většiny. Členové AfD dali panu Kemmerichovi své hlasy, aby zabránili dalšímu vládnutí komunistů - Levice. A začal řev. Ne, to opravdu není nějaký populistický výraz pro vyjádření odporu, to je skutečně řev. Řev německých demokratů.

Přestože politické strany jsou v jednotlivých spolkových zemích samostatné organizace, vyvíjejí na ně jejich berlínské centrály totálně antidemokratický tlak spojený s nejabsurdnějšími výhrůžkami.

Berlínská centrála CDU okamžitě zbavila funkce pana Hirta, svého pověřence (spolkové vlády) pro Durynsko. Kancléřka Merkel požaduje okamžitou nápravu volby. Jak, to je záhadou. Pan Kemmerich byl zvolen hlasy FDP, CDU a AfD. Centrály nejsou oprávněny míchat se do záležitostí svých zemských odnoží.

Předseda celoněmecké FDP navázal osobní kontakt s panem Kemmerichem a domluvil mu. Ten rezignoval. Mezitím musela policie v městečku, kde je pan Kemmerich starostou, zajistit jeho dětem ochranný doprovod do školy. Policie hrdinně zabránila posprejování jejich domova. Vytlučení oken v partajní centrále v Berlíně zabránit ale nestihla.

Nejvyšší funkcionáři všech partají společně - SPD, CDU/CSU, Zelených a Levice - se navzájem předhánějí vy výhrůžkách vůči AfD a dělají vše, aby se do voleb vládnoucí komunista Ramelow mohl vrátit do úřadu. Jako kdybychom se u nás pokoušeli vrátit do funkcí Jakeše či Štrougala.

Jako vždy je novinářská smečka po ruce. Neexistuje jediný, který by si dovolil vyjádřit se veřejně, že šlo o naprosto demokratickou volbu, a že tedy všichni tuto volbu musí respektovat.

V Zemském parlamentu Durynska sedí poslanci AfD, kteří získali čtvrtinu všech hlasů. Tuto čtvrtinu voličů jsou němečtí demokraté rozhodnuti ignorovat. Potíž je ovšem jak. To neví nikdo. Němečtí „sluníčkáři“ žádají nové volby v Durynsku. Může se ale lehce stát, že se postižená čtvrtina voličů ještě rozroste. Co potom?

Takzvané staré strany Německého spolkového sněmu se po volbách v roce 2017, kdy AfD získala 12,6 % hlasů, a tím se stala třetím největším poslaneckým klubem, rozhodli tuto stranu prostě ignorovat asi tak, jako když pštros strká hlavu do písku. Vzoroví němečtí demokraté již dříve ignorovali die Linke - Levici. Když se ale ukázalo, že to není vždy schůdná cesta, pružně ustoupili a připustili spolupráci či toleranci na úrovni jednotlivých spolkových zemí. Ne tak u AfD. Pro tu platí už i pomalu zákaz osobního styku jednotlivých politiků navzájem. Výsledky se dostavily. Alternative für Deutschland posílila.

V roce 2019 se na území bývalé Německé demokratické republiky konaly volby v Brandenbursku, Sasku a naposled v Durynsku. Ve všech těchto volbách se AfD umístila na druhém místě:

Brandenbursko 1. SPD 26,2 % 2. AfD 23,5 %

Sasko 1. CDU 32,1 % 2. AfD 27,5 %

Durynsko 1. Levice 31,0 % 2. AfD 23,4 %

Vzdor volebním výsledkům nebyla, ani v jednom případě, strana AfD přizvána do vlády. Čtvrtinu voličů je přece možno beztrestně přehlížet. Jak dlouho?

V Německém spolkovém sněmu mají všechny strany svého zástupce předsedy spolkového sněmu, což je druhá nejvyšší funkce ve státu, i pohrobci komunistů. Tyto zástupce volí celý parlament. Zástupce třetího největšího parlamentního klubu AfD odmítají němečtí demokraté již tři roky, od posledních parlamentních voleb, zvolit.

Máme v Evropské unii hodně demokratů, jen na Západě se nám nějak vytrácejí. Musíme se všichni snažit, abychom nedopadli jako naši sousedé.