Proč zprávy o náporu běženců pomíjejí roli Řecka

Stokrát opakovaná fikce se stává realitou. Stačí se podívat na zprávy z hranic EU z poslední doby. Slovinsko zápolí s náporem běženců. Chorvatsko má problém, neboť se opevňuje Maďarsko. To prý svými ploty dělá potíže celé Evropě. Jak čteme na blogu iDnes, maďarský problém „je na chvíli vyřešen, a co bude následovat, ať si řeší ostatní“.

Ty stereotypní zprávy soustředí pozornost na hranice Maďarska, Chorvatska a Slovinska, ale pomíjejí kruciální otázku: Odkud se tam běženci berou? Seskočili na padácích? Ne. Drtivá většina z nich přišla volně přes Řecko, výspu schengenské Evropy. Není to náhodou spíše tak, že řecký problém „byl na chvíli vyřešen, a co bude následovat, ať si řeší ostatní“?

Je to banálně známo. Každý to ví. Ale zprávy už to nepřipomínají. Tak se fikce stává realitou, zatímco dosavadní realita se rozplývá. To ale neznamená, že na ni máme rezignovat.

Filozofové svět jen různě vykládali, jde však o to jej změnit, napsal Karel Marx. Stalo se 31. srpna, když Merkelová vyhlásila Německo za zcela otevřené. Ale když už se svět změnil, můžeme ho ještě vykládat. Proč se už neříká, že problém vychází z Řecka? Podle dublinské úmluvy vyřizuje azyl první stát EU, kam běženec vstoupí, ergo Řecko. Bylo by demagogické tvrdit, že samo Řecko ten nápor zvládne (právě tu je prioritní výzva pro solidaritu EU). Ale stejně demagogické je tvrdit, že problém způsobuje maďarské lpění na pravidlech.

Bylo snad nějaké hlasování, jež nám uniklo? Odhlasovaly státy EU (tak jako přijetí kvót), že dublinská úmluva už neplatí? Pokud ano, je vše O. K., jen se to mělo víc zdůrazňovat, aby bylo jasno. Pokud ne, rozlišujme mezi realitou a fikcí. Abychom se brzy nedivili i jiným posunům.

LN, 23.10.2015