Dva týdny před plánovaným podpisem migračního paktu OSN v Marrákeši se o něm mluví tak intenzivně, jako nikdy předtím.

Asi jste, milí čtenáři, zaznamenali nedělní zprávu, že Slovensko odmítne podpořit migrační pakt. Byla to poslední země visegrádské čtyřky, která tak učinila.

Slovensko předtím ohlašovalo úmysl pakt podepsat. Před měsícem přijel k našim bratrům na návštěvu Emmanuel Macron a francouzské noviny psaly, že jeho úmyslem je rozdělit státy V4 (článek na iDnes). Ještě minulý týden naznačil slovenský ministr zahraničí Lajčák, že v případě odmítnutí paktu Slovenskem zváží svoji demisi. Jsem zvědav, zda to skutečně udělá. Taková naznačování na mě působí jako nepříliš odvážný alibismus.

(Lajčák údajně uvažuje o kandidatuře na slovenského prezidenta. Je pravda, že chybějící páteř kandidáty nediskvalifikuje; to je ponecháno na voličích.)

Minulý týden odmítl pakt Izrael, slovy premiéra Netanjahua kvůli „povinnosti chránit své vlastní hranice“. Téměř současně s Izraelem potvrdila definitivní odmítnutí paktu i Austrálie. Mezi jisté odmítače se nyní řadí i Bulharsko a Estonsko, jehož prezidentka prohlásila, že do Marrákeše pojede jen tehdy, pokud se na podpisu shodne celá vládní koalice – a ta se na něm neshodla. Švýcarská vláda odložila rozhodnutí o podpisu do doby, než proběhne parlamentní debata, a to se do poloviny prosince nestihne.

V sousedním Bavorsku odmítla podpis paktu strana Freie Wähler, která sedí nově v bavorské vládě spolu s CSU, a vyzvala svoje koaliční partnery z CSU, ať tak učiní také. Spolkoví poslanci CSU se mají o podpoře paktu radit tento týden. Bavorský premiér Söder se však postavil na stranu podpisu paktu. Popravdě, Bavoři celostátní postoj moc ovlivnit nemohou, spíše to považuji za užitečnou sondu do nálad populace.

*****************************

Všechen tento překotný vývoj ve mně vyvolává otázku: jak je možné, že celé měsíce až roky předtím se nedělo prakticky nic?

Považuji se za člověka dobře informovaného o politice, ale ani já jsem o přípravách nějakého celoplanetárního paktu o migraci neslyšel až do chvíle, než se z něj stáhly Spojené státy americké. Tou dobou už jednání o něm běžela rok. Ale ani potom to nebylo v novinách nějak přetřásané téma. Až do tohoto podzimu, kdy kampaň odpůrců na sociálních sítích vzbudila takovou veřejnou pozornost, že jednotlivé státy začaly svoji účast přehodnocovat.

Najednou je z migračního paktu téma pro celou Evropu. Na nadcházejícím sjezdu CDU, který se koná jen pár dní před plánovaným podpisem dokumentu v Marrákeši, se o něm určitě strhne vypjatá debata; vzhledem k tomu, že ten samý sjezd má volit nového šéfa strany, se k tématu budou muset jednoznačně postavit všichni kandidáti, což nejspíš na hlasování bude také mít vliv.

Jak to, že se o něm nemluvilo dříve? Welt am Sonntag z 25.11. přináší dlouhý článek o tom, že německá vláda se na přípravách a formulaci paktu podílela daleko aktivněji, než dávala veřejně najevo, a cituje přitom ze 144stránkové interní zprávy spolkového ministerstva zahraničí, ke které se reportéři nějak dostali. Odborník na mezinárodní právo Matthias Herdegen v článku říká, že tento druh smluv, ač právně nezávazný, slouží jako „soft law“, standard, podle jehož linií se budoucí změny zákonů mají tendenci vyvíjet, a že tedy právní následky rozhodně mít bude.

Ale toto všechno mělo jaksi podletět pod radarem veřejnosti. Nebýt internetu, mohla tato taktika uspět. Toto je jeden z důvodů, proč jsem proti konstrukci obřích nadnárodních politických struktur: jsou už natolik vzdálené od obyvatelstva, že je těžké nad nimi vykonávat efektivní občanský dohled.

*****************************

Nemám tušení, zda CDU na svém celostátním sjezdu migrační pakt odmítne či akceptuje. Rozhodnutí strany stejně kancléřku k ničemu nezavazuje a k podpisu může přikročit i tak.

Přesně před dvěma lety se stalo něco podobného. Celostátní sjezd CDU odmítl velkokoaliční kompromis na téma dvojího občanství a kancléřka si s tímto rozhodnutím promptně vytřela … podrážky, aniž by za to musela jakkoliv politicky zaplatit.

Je ovšem pravda, že její postavení je dnes daleko slabší než na konci roku 2016. Pokud předsednické křeslo neobsadí její schovanka Annegret Kramp-Karrenbauer, ale Friedrich Merz, možná už si kancléřka nebude moci takové jednostranné kroky dovolit.

*****************************

Hudební epilog
Včera jsem byl v kině na filmu Bohemian Rhapsody a doporučuji jej. Kdybych měl ohodnotit na škále jedné až pěti hvězdiček, dal bych pět … a čtvrt. Máte-li rádi muziku, běžte tam.
A k tématu: tak co, zastavíme, nezastavíme?

****************************************
ZAPOMENUTÉ PŘÍBĚHY
Toto je kniha nejen čtivá, ale hlavně chytrá. Škoda, že se nepředčítá na středních školách. Ve spoustě okamžiků stáli lidé jako my před složitými rozhodnutími. Jejich zapomenuté příběhy sepsal Marian Kechlibar a my se z nich můžeme poučit i dnes.
Objednat si ji můžete na této adrese.

Převzato z Kechlibar.net se souhlasem autora