Jeden z egyptských lidskoprávních aktivistů nedávno na adresu Česka prý prohlásil: „Chápu, že podpora Izraele je vaší politikou, ale už nám, prosím, nevykládejte nic o lidských právech“. Asi to lze považovat za oprávněný požadavek adresovaný nejen Česku . Kdo by se po vnímání pohledu na lidská práva, jak se to projevilo u nás a konec konců kdekoliv jinde, právě v případě Gazy, mohl divit pochybnostem o nějaké všeobecné existenci lidských práv? Myslím, že náš pohled na události v Gaze je odlišný od pohledu na události v Ukrajině. Naprosto protichůdné rezoluce a požadavky ohledně postoje vlády k událostem v Gaze. Obě zaštítěné významnými osobnosti z akademického politického i uměleckého světa . Obě strany shodující se na témže, totiž v právu Izraele na odpor a právech palestinského lidu na vlastní , blíže nedefinovaný „stát“, ale shodují se v tom nejdůležitějším: v odlišném pohledu nebo výkladu týchž lidských práv, které obě strany mají na mysli . Tak tomu v případě Ukrajina není a nebylo…

Hovoří li někteří politici o válce na Ukrajině s oblibou jako o „válce civilizační“, tedy střetnutí dvou „civilizačních hodnot“ , pak události v Gaze ukázali tentýž konflikt mnohem rozsáhlejšího rozměru. Po těchto událostech nejen v arabských zemích roste počet lidí, kteří začínají považovat ozbrojený boj za legitimní, související s právem na odpor. A nesouvisí právo na ozbrojený odpor s lidským právem na lidskou důstojnost ? Je-li tato upřena v míře, kde již nic jiného nezbývá, nemá-li se toto základní právo stát pouhou deklarací ? A lze snad totéž právo na odpor nepřiznat Izraelcům, kteří rovněž hájí své právo na lidskou důstojnost ? Pak ovšem „nic nám nevykládejte o lidských právech…..“

Nejen v arabském světě jsou miliony lidí záměrně ponechávány ve statutu uprchlíka, statutu, který se dědí z otců na syny a může být věčný. Jakou asi mají tito lidé představu o úrovni lidských práv ve světě? A navíc: nepředstavuje tato zcela nereálná představa o lidských právech vyloučení mírového řešení konfliktu v tomto regionu a konec konců v jeho okolí? A možná i v jiných částech světa? Politická práva jsou přece součástí obsáhlého katalogu lidských práv a právo Palestinců na vlastní stát je možné za takové právo považovat. Nikdy nebylo nikým, snad mimo představitelů Izraele upřeno, ale také nikdo neučinil praktické kroky k jeho realizaci. Ale takové právo je mimo realitu současného světa. Podle publikovaných palestinských údajů, barbarství Hamásu 7. října schvalovalo 72% lidí v Gaze a dokonce 86% na Západním břehu. Jaký stát by zde pak vzešel z případných svobodných voleb? Od moře k řece?

Vybudovaná síť lidskoprávních organizací a institucí selhává také v důsledku deformace lidskoprávní agendy, tedy v nejistotě o tom, co dnes vlastně do lidských práv ještě patří a co jsou jen přání nebo tužby jednotlivců či vlivných skupin. Navíc se stále ve veřejném prostoru prosazují „majitelé“ lidských práv, kteří svoji agresivitou ohrožují základní právo jako je svoboda slova. To zasahuje i veřejné instituce. Namísto realistických snah o fungovaní lidských práv jsme náchylní spíše k „administrativním“ řešením, typu Istanbulské smlouvy, aniž by se někdo odvážil tvrdit, že přijetí kteréhokoliv z těchto dokumentů mělo pozitivní vliv na lidská práva v zemi. To vnímání lidských práv jako atributu šťastného života společnost jen deprimuje…

Střetnuti našich představ o lidských právech s právem Šaria je zcela reálnou skutečností ve velké části evropských států. Na to vůbec nejsme připraveni. A jen s překvapením mlčky nebo s rozhořčením přihlížíme. Osud „laicité“ ve Francii je toho dokladem… Kterým neslučitelným „právům“ bude dána přednost? Právu na současný život stávajících občanů, nebo právu odlišně smýšlejících migrantů učinit si život po svém?

Zdá se, že události v Gaze a jejich ohlas ve světě jakoby byly jen dalším dokladem hroucení představ, že lidská práva jsou universální, platná jednou provždy a všemi. Otázka jaký „výklad“ a jaké „preference“ čekají lidská práva euroatlantické části světa v budoucnu je těžké dnes předvídat. Ale zdá se, že s představami, jaké měli o světě tvůrci Všeobecné deklarace lidských práv v r. 1948 se budeme muset rozloučit…

LN 15.4