Nevím, kdo nám v padesátých letech ve škole nasadil do hlavy, že ostrov Kypr patří k řeckým ostrovům…

Teprve koncem roku 2004, kdy jsme sháněli nějakou přepravní možnost pro naše auto na Kypr, nám odborníci vysvětlili, že přece všichni vědí, že tenhle ostrov má jenom problémy a nikdy nepatřil k Řecku. A proto žádné lodní spojení mezi Pireem a Kyprem už dlouho neexistuje.

Sice tady existovalo propojení, které zajišťovalo turecké loďstvo s tím, že jejich lodě jsou nejbezpečnější, neb už padesát let se plaví po mořích… Nejvíc toho využívali celosvětoví dobrovolníci pro návrat z vysněných končin, kdy vystoupili v první stanici (Kypr) a tady si užívali volna na plážích.

Potom se námořní spojení přerušilo a samostatný Kypr, jehož obyvatelé se nazývají Kypřané, si konečně mohl oddychnout od hord podezřelých krajánků, hulících a chlastajících cokoliv.

Proto nám tenkrát nezbylo nic jiného než se obrátit pro radu na izraelský konzulát, který nám prozradil jediné spojení: nákladní lodí z Pirea přes Limasol do Haify. Pasažéry ale neberou!

Vše mi kompletně osvětlil můj sedmiletý pracovní úvazek v recepci na tříhvězdičkovém hotelu v Agia Napa, kde se Řek neukázal celý dlouhý čas. Vždy se tam objevili Kypřané s anglickým pasem (správný Kypřan se přece narodí v Londýně) a ti mi o Řecích navyprávěli moře zahanbujících skutečností. Navíc mě upozornili, že sice většina mluví řecky, ale to jenom proto, aby jim Turci nerozuměli (mám dojem).

Asi tak na deseti místech v okolí existují usedlosti, kde pyšně plápolá řecká vlajka, což ale nic neznamená, neb my jsme v padesátých letech museli dávat do oken i sovětské vlajky, a přitom nikdo z nás Sovětem nebyl!

Dočetl jsem se, jak kvůli řecké juntě se na ostrově objevil proslavený Krivas Digeni, kterého vytlačili z rodného Řecka, neb promrhal skoro veškerou munici, a ten tady začal šířit heslo „mrtvý Turek, dobrý Turek“. Stal se zakladatelem „osvobozeneckého boje“, který se snažil vypudit z tohoto anglického ostrova příslušníky královského vojska. A skutečně, v šedesátých letech dosáhli samostatnosti a po zvěrstvech, kterých se dopouštěli na Kypřanech turecky mluvících, zakročila samotná Ankara a osvobodila třetinu území tohoto krásného ostrova.

Příkoří, která museli vytrpět turecky mluvící obyvatelé, mi připomněla vyprávění mého táty o Sudetech, kde před válkou byli obchody státní - tedy československé - a chlapeček z německé rodiny, žijící tam od nepaměti, žádal v papírnictví tužku značky Hardtmuth a Čecháček mu vysvětloval, že si má koupit slavný český Koh-i-noor. S brekem tedy utíkal domů. K tomu zde na Kypru nedocházelo, neb povstalci začali zabíjet i děti.

Proto Ankara v roce 1974 zasáhla, aby zachránila své soukmenovce - z tohoto třetinového území vyhnala všechny řecky mluvící obyvatele a sjednotila zbytky přeživších turecky mluvících. Uprázdněná místa nabídla Turkům z pevniny, což místní rozběsnilo.

Ortodoxní odbojáři se dokonce chystali zavraždit slavného arcibiskupa Makariose, kterého Angličané pro jistotu přesunuli na bezpečnější Seychely.

Dnes se veškerá tato činnost svaluje na řeckou juntu, zatímco tři anglické základny tady zůstaly, aby ochraňovaly místní.

Dokonce jsme potkali pár Řeků z Charkova, kteří se vrátit chtěli, ale Řecko je nepřijalo, takže z jazykových důvodů přešli na Kypr.

A jak já říkám, v jednom ze švýcarských kantonů se mluví německy a nejsou to Němci a v celém Rakousku se mluví německy a nejsou to Němci, takže na Kypru se mluví převážně řecky, ale nejsou to Řekové…