19.3.2024 | Svátek má Josef


KRESBA: Co s tím? Zakázat? Potrestat?

8.2.2023

Otevřu web tureckých novin Hurriyet (má i anglickou verzi) a v té turecké vidím na první stráce zmínku o Charlie Hebdo. Že by nějaká legrácka na téma té děsivé katastrofy? Jistěže, jak jinak.

Ani jsem se nedostal ke zpravodajství z první ruky z postižené země. Zajímalo mě, jak se Charlie Hebdo vypořádá s touto tragédií. Hodinu po hodině narůstají do obludných rozměrů čísla – která se nesmí stát pouhou statistikou – uvádějící počty mrtvých, zraněných a zmrzačených, lidí, kteří přišli o všechny a o všechno. Peklo na zemi. Turecko vyhlásilo sedmidenní smutek, alespoň minimální míra piety je na místě. Prostá lidská slušnost, solidarita, sounáležitost, pochopení.

Někoho se to ale netýká. Je skupina umělců, která se elitářsky prohlásí za něco jiného, než co jsme my ostatní, vyřadí se z obecně platného úzu slušného chování a ani v tom nehrůznějším okamžiku nejhlubšího lidského utrpení není ochotná si připustit, že to co se jí zdá humorné, může být pro někoho hluboce urážlivé. Ano, řeč je o karikaturistech sdružených kolem týdeníku Charlie Hebdo. Vím, jde o satirické médium. Ale satira vždy, všude a za každou cenu?

Charlie Hebdo má na svém vlastním webu v rubrice Le Dessin du Jour (Kresba dne) vyobrazen výjev z tureckého zemětřesení. Polorozbořené domy, ruiny, kameny, osobní auto na střeše, obraz zkázy. Pod tím titulek „Même pas besoin d´envoyer de chars!“(Ani není třeba posílat tanky.)

char

Ale ano, není to úplně nejskandálnější reakce karikaturistů na probíhající hrůzu, v jistém smyslu je to i pravda. Na druhou stranu: to se to žertuje – v teple pařížské redakce, při vůni čerstvé kávy, když naše domy stojí a v troskách neúpí bolestí naši blízcí s rozdrcenými končetinami, zlomenou páteří a pánví, pokud by vůbec přežili. Turci to však vidí jinak. Vnímají to jako urážku. Hurriyet píše o „dalším skandálu časopisu“. Protože „ze zemětřesení si dělá legraci“, zatímco svět se zoufale snaží pomoci. Reakce na sociálních sítích nejsou překvapivé: „Jste nechutní. Měli byste se stydět.“

Co s tím? Zakázat? Potrestat? Nikoli. Respektujeme přece svobodu slova. Současně ale máme povinnost nahlas říci, že jsou témata, o nichž slušní lidé nežertují. Jedním z nich je holocaust. Dalším nynější tragédie způsobená otřesy země v regionu turecko-syrského pohraničí.