V souvislosti s vítězstvím a porážkou ve válce se často tradují dva protichůdné omyly. Prvním z nich je představa, že ve válce je vítězství a porážka nepřítele vždy cílem. Druhým je myšlenka, že účelem ukončení konfliktu nikdy nesmí být dosažení vítězství jedné strany a kapitulace té druhé, ale vždy musí dojít k uzavření vzájemného kompromisu, protože snaha o vítězství ztěžuje dosažení míru.

Ve válce není správné ani jedno z těchto obecných pravidel. Některé konflikty mohou skončit vítězstvím jedné nebo druhé bojující strany. Jiné mohou skončit pouze tehdy, když oba aktéři přijmou kompromis. A někdy je snaha o vítězství tím nejúčinnějším způsobem, jak kompromis umožnit. To, zda je nutné usilovat o vítězství, závisí na skutečných záměrech účastníků bojů, přičemž je třeba si uvědomit, že každá strana velkého konfliktu je zřídkakdy jednotná.

Úsudek, že mír mezi Izraelem a tzv. Palestinci vyžaduje izraelské vítězství, vychází z poznání povahy konfliktu. Neznamená to, že by práva, zájmy a přání tzv. Palestinců měly být ignorovány nebo že musí být ponižováni.

Pravdou je, že základní touhou Izraelců je žít ve své vlasti, zatímco tzv. Palestinci se snaží o záhubu Izraele. Pokud tedy jedna strana zvítězí, druhá strana prohraje. Není možné, aby Izrael pokračoval v míru a zároveň byl zlikvidován. Tyto dva základní cíle se střetávají, což znemožňuje jakoukoliv možnou mírovou dohodu.

Vítězství není záležitostí deklarací a oslav. Znamená dosažení základního záměru. Porážka také není plazení a ponížení: znamená vzdát se svého hlavního úmyslu, protože si uvědomujete, že ho nelze dosáhnout.

Palestinští Arabové budou poraženi, až se přesvědčí, že Izrael nemůže být nikdy zničen. Tato porážka by se rovnala izraelskému vítězství a je nutná k tomu, aby byl možný mír. A pro tzv. Palestince by jejich kapitulace - tedy vítězství Izraele - vedla k velkému zlepšení jejich života.

Pokud je překážkou bránící míru odhodlání palestinských Arabů usilovat o zničení Izraele, jakou strategii lze použít k odstranění této překážky a k postupu směrem k míru? Izrael potřebuje strategii, která dokáže přimět skutečnou většinu palestinského obyvatelstva, aby se vzdala úmyslu vyhladit Izrael. Záměr odstranit Izrael má tak silnou oporu uvnitř palestinského obyvatelstva a v základní muslimské doktríně, že jeho žádoucnost nelze zpochybnit, aniž by byla popřena jeho proveditelnost. Ačkoli je možné vybudovat konkurenční cíle, jako je svoboda a bohatství, palestinská komunita zatím neprokázala mnoho známek toho, že by byla stále více vzdát se svého historického poslání.

Jediný způsob, jak by tzv. Palestinci mohli uvažovat i o jiném poslání, je přesvědčit se, že eliminace Izraele je nemožná.

Palestinský Arab, který chce argumentovat výhodami míru, se nemůže nikam dostat, dokud jeho posluchači věří, že pokračující palestinský odpor prostě nakonec může Izrael porazit. Každý, kdo chce účinně argumentovat ve prospěch alternativního východiska, musí začít věrohodným tvrzením, že neexistuje žádná reálná možnost zkázy Izraele, ať už nyní nebo v budoucnu.

Dnes je tedy základní překážkou míru přetrvávající palestinská naděje či přesvědčení, že Izrael může být navzdory své vojenské síle přemožen.

- raketami Íránu a/nebo Hizballáhu, delegitimizací ze strany OSN a mezinárodní levice, nebo vnitřními rozpory a ztrátou morálky v Izraeli.

Prvním předpokladem strategického úsilí o mír je tedy prokázání Izraele, že nemůže být zdolán. Izrael musí jednat tak, aby přesvědčil své nepřátele, že navzdory vnitřním konfliktům bude vždy jednotný ve svém odhodlání chránit zemi jako celek. Hrozba Íránu/Hizballáhu pro Izrael musí být překonána. A přední zahraniční vlády - zejména americká a ty evropské- musí ukázat, že Izrael akceptují a nebudou se podílet na pokusech učinit jej nelegitimním.

Izraelské vítězství - porážka palestinské naděje na vítězství - je jedinou cestou k míru. Bez izraelského vítězství bude 100 let trvající palestinský boj za zabránění nebo ukončení existence židovského státu vždy znemožňovat mír.

Čestní lidé z Evropy a Ameriky mohou podpořit izraelské vítězství prostřednictvím kampaně za pravdivé informace.

Následující nevyvratitelná fakta jsou:

- Nikdy a nikde neexistovalo žádné „palestinské území“. Proto nemůže existovat ani „okupované palestinské území“. Izrael tudíž nemohl ukrást jakoukoliv „palestinskou půdu“.

- Na většině území, které se označuje jako „Palestina“, existovala židovská království již stovky let před vznikem islámu. Palestinské přesvědčení, že Židé jsou evropští kolonialisté, kteří do oblasti vtrhli bez jakéhokoli historického nároku či práva, je zcela mylné.

- Neexistují miliony palestinských „uprchlíků“. Spravedlivý mír v oblasti nevyžaduje, aby Izrael přijal miliony těchto lidí, a tím aby spáchal demografickou sebevraždu.

- Mír naopak vyžaduje, aby arabský svět umožnil potomkům uprchlíků z izraelské války za nezávislost usadit se a žít normální život, a ne s nimi nadále zacházet jako s uprchlíky bez státní příslušnosti, aby si zachovali status hrozby pro Izrael.

Hlavní část problému Izraele spočívá v tom, že většina diplomatického světa přijímá klíčové nepravdy o Izraeli a jeho konfliktu s tzv. Palestinci a arabským světem. Prostým a odvážným vyjádřením pravdy mohou Američané a Evropané mohou skoncovat s mýty staletých převládajících nepravd a podpořit izraelské vítězství.

Ačkoli Izrael tato fakta často sděluje, jeho diplomatická politika klade větší důraz na snahu uklidnit konsensus projevováním ochoty k jednání, omezováním židovského osídlování Judeje a Samaří (“Západního břehu“) a nedostatečné kritiky palestinských Arabů a prosazování izraelských práv - jako by to byly užitečné způsoby, jak pokročit v jednáních. Je načase, aby Izrael razantněji zpochybnil mezinárodní diplomatické předpoklady asertivním sdělováním pravdy.

Jediné, co je nutné k dosažení vítězství Izraele, je vzdát se diplomatické snahy vyhnout se „zbytečným“ sporům a bojovat za pravdu zpochybňováním všeobecného diplomatického mínění.

Velkým krokem k dosažení míru mezi Izraelem a částí arabského světa, byl přesun amerického velvyslanectví do Jeruzaléma, který byl jedním z nejúspěšnějších a nejpopulárnějších kroků Trumpovy administrativy ve Spojených státech amerických (i když má své kritiky). Hlavním oficiálním zdůvodněním přesunu amerického velvyslanectví bylo prosté konstatování pravdy: Jeruzalém je hlavním městem Izraele a americká ambasáda do něj patří. Široký ohlas tohoto prostého konstatování pravdy ukazuje potenciální sílu širší politiky založeného na šíření pravdy o Blízkém východě, o kterou se zasloužila také bývalá americká velvyslankyně z éry amerického prezidenta Donalda Trumpa Nikky Haley, která se tehdy na půdě OSN svou vytrvalou obhajobou Izraele postavila za pravdu.