Stručně řečeno, Bombardier, pojmenovaný podle svého zakladatele J. Armanda Bombardiera, je kanadský podnik, který sídlí v Quebecu a vyrábí nejrůznější druhy dopravních prostředků, od kolejových, přes vzduchové, až ke sněhovým. Ostatně, když Václav Havel nechal před časem nahradit dřívější sovětská letadla v tzv. vládní letce, nové stroje Challenger pocházely právě od Bombardiera.

Navíc je tento milý podnik už tradičně a nepěkně dlouho spojen silnými pouty vzájemné lásky s kanadskou federální liberální stranou. Ta pouta jsou tak silná, že jsem neváhal, půjčil si slovník cizích slov, abych vypadal co nejvzdělaněji, a zjistil jsem, že se tomu spojení říká symbiosa. V době, kdy Liberálové vládli celé Kanadě, byl koloběh peněz mezi nimi a Bombardierem tak nepřehledný, že není srozumitelný ani dnes.

Asi proto se Bombardier rozhodl, že se přiblíží nám nevzdělaným špinavcům tím, že si nechá udělat pár televizních reklam, které nám vysvětlí, jak skvělý podnik to je.

Ty reklamy jsou opravdu skvostné.

Představte si náměstí někde v Itálii. Před poněkud ztroskotanou zdí nějakého paláce stojí dvojice. Jsou z Ruska, což jsem usoudil podle toho, že podali fotoaparát (digitální, proč se ptáte?) nějaké děvence, ukázali na trosky za sebou, pak na sebe a řekli doslova: Foto, požalujsta. Děvenka, s typickým batůžkem s kanadskou vlaječkou na zádech, poodstoupí, namíří, ale najednou si všimne, že se blíží tramvaj. Samozřejmě, že od Bombardiera. Dívenka přestane mířit na výšku, jak ji ruský turista poprosil, otočí přístroj na šířku, vyčká, až vlak zakryje ssutiny, cvakne, a přinese přístroj k těm dvěma Rusům. Ti na fotku koukají jako husa do flašky, pročež děvenka nadšeně řekne: Bombardier. Samozřejmě, řekne to s anglickým přízvukem. Rus po ní opakuje, ovšem s francouzským přízvukem: Bombardier. Z jeho hlasu trochu citlivější člověk pozná, že by tu jinak sympatickou kanadskou dívenku nejraději uškrtil a jediné, co mu brání, je kamera, která tu reklamu natáčí. Dívenka dodá: To je můj vlak. Střih, celkový pohled na náměstí, hlas mimo obraz říká, že Bombardier je na své výrobky náležitě pyšný. Tramvaj mezitím potažmo křižuje náměstí, jenže, chyba lávky, je to nějaké úplně jiné náměstí. Sutiny se ztratily, na jejich místě stojí nějaký úplně jiný barák. Reklamní agentura patrně trochu ušetřila na skriptce, která záběr od záběru zapisuje, co kamera zaznamenala, aby pán, který v jednom záběru měl na sobě, co já vím, pumpky, nestál před kamerou v dalším záběru, co já vím, v plavkách.

Čučel jsem na tu reklamu a říkal jsem si: co to ten Bombardier prodává? Hulvátství?

Tvůrčí rozmach Bombardieru se ale nezastavil. Další reklama ukazuje otevřený autobus, který projíždí Afrikou, když nějaký chlapík zvolá na řidiče, aby zastavil. Slůvko prosím asi nezná, ale to je jiná. Řidič zastaví, pán vyskočí a kouká na nebe, kde po chvilce spatří letadlo. Nadšeně se dívá, aniž by si povšiml, že kousek od něj se zvedl ze stínu manželský pár králů zvěře. Lev i lvice k němu rozvážně pochodují, a je zřejmé, že děkují osudu, že tentokrát se za obědem nebudou muset honit. Osud je ale trpce zklame: pán vleze zpátky na palubu autobusu a vyděšeným spolucestujícím nadšeně řekne: Bombardier! To je moje letadlo! Mezitím, místo omluv spoluturistům, hlas mimo obraz říká, že Bombardier je na své výrobky náležitě pyšný.

Mýlil jsem se, když jsem se domníval, že tahle pitomost je k nepřekonání.

Představte si sjezdovku, nejspíš někde v Alpách. Za chvíli poznáte, proč se domnívám, že je v Alpách. Na straně stojí dvě dámy, nejspíš, aby si mezi sjížděním odpočaly. Tu k nim přijede nějaký pán, který se s nimi zcela očividně nezná, ale rád by se seznámil. Učiní tak neotřelým způsobem: slušné pozdraví. V tomto případě řekne nehoráznou němčinou Guten Tág. To mu ale budiž prominuto, chlapi, když se chtějí seznámit s dámami, dělají někdy mnohem větší pitominy než že slušně pozdraví. Dámy sice koukají poněkud vyděšeně, ale než pán přijde na to, jak prolomit společenské ledy, něčeho si všimne, rozmáchne si hůlkou a zvolá: To je můj lyžař! Je to jistě jenom nešťastná shoda náhod, že hůlkou švihne zrovna když kolem projíždí nějaký jiný pan, který následkem neočekávaného střetu předvede znamenitý pád. Spadlý pán se pomalu zvedne, otřepe se, a s hrozivým výrazem ve tváři, který vhodně doprovází snůška německy vyjádřených výrazů nespokojenosti, se blíží. Ten první pán zvolá (zase s anglickým přízvukem): Bombardier! A ukáže na sjezdovou dráhu. Rozčilený Němec (s francouzským přízvukem) řekne: Bombardier? A pak čistou němčinou: Was ist das, Bombardier? A náš pán mu nadšeně řekne: vidíte, to je můj lyžař! A vskutku, střih, jede tam závodní lyžař, který má na sobě číslo s reklamní značkou Bombardier. Hlas mimo obraz říká, že Bombardier je na své výrobky náležitě pyšný.

A to je všechno.

Proč ty reklamy vznikly, to nevím, i když jsem se snažil to zjistit. Jenže Bombardier má asi plné ruce práce s vymýšlením dalších podobných konin, takže nemá čas, aby odpovídal na otázky. Ostatně, co je mi, jako daňovému poplatníkovi, který za to všechno ať už přímo nebo nepřímo nějak platí, do toho?

Vzpomněl jsem si, že jsem mívával na autě nálepku, která to všechno dokonale vyjadřovala, ale ta nálepka odešla i s autem, když jsem ho před lety při nákupu jiného auta nabídl na protiúčet.

Rozhodl jsem se, že začnu šmejdit po všech obchodech, kde podobně automobilové náležitosti prodávají, a to by v tom byl čert, abych neuspěl.

Ta nálepka to totiž říká všechno: Nekraďte. Vláda nesnáší konkurenci.