K Zemanově iniciativě přemístit ambasádu

Pokud má v něčem prezident Miloš Zeman správný úsudek a pokud s ním mohu jako jeho nevolič v něčem souhlasit, pak v záležitostech týkajících se Izraele a jeho konfliktu s palestinskými Araby. Týká se to i jeho nejnovější iniciativy ohledně přesunu české ambasády do Jeruzaléma.

V této souvislosti nelze nezmínit plán OSN 1947 na rozdělení britského mandátu Palestina na židovský a arabský palestinský stát (ano, i Izrael je "palestinský" stát – židovskopalestinský; historický název Palestina si pro sebe přece nesmí usurpovat pouze Arabové), jehož součástí byl i zvláštní status města Jeruzaléma. Ten měl být jako corpus separatum součástí zvláštní zóny spravované mezinárodním společenstvím.

Tento plán je ovšem stejně mrtvý jako Mnichovská dohoda 1938: připomínat proč, by bylo nošením dříví do lesa. Proto jen stručně. Vinu na tom, jak se věci mají dnes, si mohou připsat jak Arabové, kteří plán na rozdělení odmítli, tak sama OSN, která se za jeho prosazení nedokázala po arabské agresi proti Izraeli vojensky postavit. Události pak neurčovalo přání Spojených národů, ale realita na bojišti. Kdyby Izrael v první váce s Araby (1948-1949) prohrál, nejspíš by neexistoval. Tím, že vyhrál a ve zmíněné válce získal část Jeruzaléma, mohl z něj udělat své hlavní město. Skutečnost, že ve třetí válce s Araby (1967) získal zbývající (východně položenou) část města, není z tohoto úhlu pohledu tak podstatná. Podstatné je, že hlavním městem Izraele byl (od roku 1949), je a bude Jeruzalém. Má všechny atributy drtivé většiny hlavních měst světa: sídlí zde hlava státu, vláda i parlament a další centrální úřady.

Není na zeměkouli tolik měst, která by měla tak jasný "historický mandát" hlavního města jako Jeruzalém v případě Izraele. Svaté město se stalo starověkou metropolí izraelské monarchie před třemi tisíci lety.

Přesto jsme svědky neuvěřitelné absurdity. Židům je odepíráno právo vybrat si svobodně své hlavní město. V tom smyslu, že i když si demokraticky v parlamentním procesu zvolí Jeruzalém, drtivá většina ambasád sídlí v Tel Avivu. Včetně velvyslanectví České republiky. Tomuto nesmyslu chce český prezident vystavit červenou kartu – a přesunout misi ze správního střediska Telavivského distriktu do hlavního města hostitelské země. V tomto úsilí zaslouží sympatie, uznání a podporu.

Proč? Protože usiluje o tu nejpřirozenější věc v mezinárodních vztazích: aby zastupitelská mise sídlila v hlavním městě hostitelské země.

Kdyby český parlament přijal po rozdělení federace zákon, že hlavním městem ČR nebude Praha, ale nějaké jiné město (nereálnost této hypotézy nechme stranou), považovali bychom za nepřijatelné vměšování do našich vnitřních záležitostí, kdyby to ostatní státy odmítly akceptovat. A sveřepé trvání na tom, že ambasády zůstanou v Praze, za nemístnou opovážlivost. V Izraeli si přesně na toto museli zvyknout.

Pikantní je reakce Palestinskoarabské samosprávy na Zemanovu iniciativu. Saíb Irikát, takto člen výkonného výboru PLO, více známý jako hlavní vyjednavač s Izraelem, vydal prohlášení, které je taktéž neuvěřitelné. Podle jeho mínění přemístění českého velvyslanectví z Tel Avivu do Jeruzaléma "narušuje mírový proces" a "ničí vynaložené úsilí o dosažení dohody (s Izraelem)".

Pokud tedy něco tak přirozeného, jako je umístění ambasády jedné země do hlavního města jiného státu, narušuje mírový proces, pak se lze oprávněně domnívat, že dosažení dohody Izraele s palestinskoarabskou reprezentací se posunuje do kategorie zázraku. Osobně jsem přesvědčen, že pokud něco představuje překážku v mírovém úsilí, pak je to nesmyslná snaha palestinskoarabské strany učinit z Jeruzaléma hlavní město svého budoucího státu. To považuji za skandál, nikoli Zemanův návrh, jak jej s inteligencí sobě vlastní národu českých Nováků prezentovala dnes (4/10) bulvární televize Nova. (Zmiňuji se o tom takto bez okolků proto, že pro nemalé množství českých rodin představuje Nova hlavní informační zdroj – a pokud tato stanice Zemanovu inciativu označí jako něco, co způsobilo skandál, podvědomě ji budou vnímat jako něco negativního, což je trestuhodná manipulace s vědomím konzumentů televizního zpravodajství.)