Kdysi klíčového, byť jeden politik „jaro“ nedělá. Po Danim Dayanovi oznámil v úterý 19. ledna 2021 David Elhayani, že opouští Likud a připojuje se k Nové naději expolitika Likudu Gideona Saara.

Ano, na izraelské předvolební scéně pokračuje „pohyb škatulat“. Dani Dayan je bývalý šéf Rady Yeša (o ní níže) a bývalý konzul v New Yorku. Novou naději posílil 13. ledna.

Pokud je vám jeho příjmení povědomé, má to svůj důvod. Dani Dayan je vzdálený příbuzný legendárního generála Mošeho Dayana. Rodový poměr je následující: Daniho dědeček byl bratrancem Šmuela Dayana, otce generála. Současně je Dani bratrancem novinářky Ilany Dayanové.

Rada Yeša

Plní funkci střechové organizace demokraticky zvolených reprezentantů obyvatel Judeje, Samaří (a do jednostranného izraelského stažení v roce 2005 také Gazy). Označení Yeša je tvořeno z vlastních hebrejských jmen Yehuda – Judea, Šomron – Samaří a Aza – Gaza, přičemž „a“ v názvu bylo ponecháno i po roce 2005, jednak jako vzpomínka a jednak jako výraz naděje, že Židé se do Gazy v budoucnu vrátí. (Osobně si myslím, že tato naděje se limitně blíží nule.)

Současným předsedou Rady Yeša je David Elhayani, dlouholetý člen Likudu a kdysi podporovatel politiky premiéra Netanjahua. Toto partnerství ale k 19. lednu definitivně skončilo. Téhož dne večer přinesl web Jpost.com zprávu („In blow to Netanyahu, settler leader leaves Likud for New Hope Party“), že Elhayani premiérovu stranu opouští a přidá se k Saarovi, tedy k partaji Nová naděje.

Obyvatele Judeje a Samaří vyzval, aby se k němu připojili a v březnových volbách hlasovali pro tuto novou stranu. „Věřím Gideonu Saarovi a podporuji ho jako kandidáta na premiéra.“

Co ho k tomu vedlo?

Zklamání z premiéra. Zklamání z toho, že Netanjahu nesplnil své sliby ohledně 1) vyhlášení svrchovanosti nad Jordánským údolím (kde je Elhayani šéfem regionální rady, kromě toho stojí v čele celé Rady Yeša) a 2) připojení osad v Judeji a Samaří k izraelskému státu.

Ovšem s premiérem se Elhayani názorově nerozešel dnes nebo včera, ale už v lednu 2020, když Netanjahu podpořil Trumpův mírový plán „Dohoda století“, který předpokládal vznik demilitarizovaného státu pro palestinské Araby. Proti tomu se Elhayani (a další představitelé osadnického hnutí) staví zcela zásadně (a mají k tomu dobré důvody, nutno dodat), nicméně s odchodem z Likudu váhal do poslední chvíle.

Nakonec ale seznal, že Netanjahu se - podle něj – zpronevěřil hodnotám Likudu a myšlenkám, které hlásaly takové osobnosti strany, jakými byli premiéři Begin a Šamir. „Je to Netanjahu, kdo opustil hodnoty Likudu,“ pravil a dodal, že on bude vždy věrný hodnotám národního tábora.

Premiéra obvinil, že to byl on, kdo tvrdil, že existují „dva státy pro dva národy“ a stanovil území palestinského teroristického státu na 70 procentech území Judeje a Samaří. A pokračoval: „Netanjahu mě a všechny obyvatele Jordánského údolí podvedl, když nejprve slíbil, že tam uplatní suverenitu, a pak nedodržel slovo. Takto se pravicový předseda vlády nechová.“

Připomněl, že má v Likudu dobré přátele. „Mám je rád a objímám je. Je těžké opustit politický domov, domov, který tak miluji. Ale Netanjahu to všechno zničil.“

Tvrdá slova, která jsou jasným důkazem toho, v jak nesnadné pozici předseda izraelské vlády je. Lidé jako Elhayani jsou ale při své kritice ve výhodě – nemají politickou odpovědnost, nemusejí dělat bolestné kompromisy.

Je všeobecně známo, kudy vedla cesta kompromisu k Abrahamovským dohodám, jmenovitě k uzavření míru s Emiráty a Bahrajnem: podmínkou Arabů byl slib Izraele, že nedojde k vyhlášení jeho suverenity v oblasti Judeje a Samaří (dle Netanjahua jde o pozastavení tohoto slibu, Arabové to zřejmě interpretují jinak).

Izrael má v současné době mír s dalšími čtyřmi arabskými státy, po Egyptě a Jordánsku s Emiráty, Bahrajnem, Súdánem a Marokem. Nemá ovšem suverenitu nad Jordánským údolím, nemá připojené osady. Je to dobrý, nebo špatný kompromis? Záleží na tom, kdo a odkud se na to dívá. Jinak pravicový politik z Jeruzaléma, jinak neméně pravicový reprezentant obyvatel Judeje a Samaří.

Tato předvolební epizoda je další ilustrací toho, jak komplikovaná a nikoli černobílá je izraelská politika. A je také důkazem, že Netanjahu není tím největším jestřábem, jak ho někdy levice vykresluje. Jpost.com k tomu uvádí, že napravo od pravicového premiéra stojí šéf strany Yamina Naftali Bennett i předseda Nové naděje Gideon Saar. Vysvětluje to tím, že zatímco Bennett i Saar trvají na izraelské přítomnosti na celém teritoriu oblasti C na tzv. Západním břehu (tu podle dohod z Oslo kompletně spravuje Izrael), Netanjahu je údajně ochoten část oblasti C postoupit budoucímu palestinskému státu.

Ať tak či onak, jisté je, že Saar dostal dalšího dobrého „koně“ a bude záležet na tom, kolik spoluosadníků Elhayaniho poslechne a hodí do urny lístek s označením strany Nová naděje. Ačkoli přesná statistika o počtu židovských obyvatel v Judeji a Samaří bude v příštích dnech teprve vydána, dostupné informace uvádějí číslo 430 tisíc. Ne všichni jsou samozřejmě voliči, nicméně s ohledem na to, že při posledních volbách v březnu 2020 bylo registrováno necelých 6,5 milionů občanů oprávněných hlasovat, voliči v Judeji a Samaří rozhodně nepředstavují zanedbatelný počet. A mohou být pro pravici důležitým jazýčkem na volebních vahách.

Převzato z blogu autora s jeho svolením.