19.3.2024 | Svátek má Josef


IZRAEL: Politik v péči lékařů

23.10.2021

V čem je případ Miloše Zemana podobný Arielu Šaronovi

Významný politik v čele státu náhle vážně onemocní, poté dokonce přestane komunikovat. A vznikne otázka, zda ještě bude schopen vykonávat svou funkci. Právě to se stalo v Izraeli koncem roku 2005 v případě Ariela Šarona, přičemž tehdejší události jsou současnému českému dění podobné, ale také velmi odlišné.

Šaron byl předsedou vlády, měl tedy mnohem viditelnější úlohu. Začal mít nečekaně mírné zdravotní problémy, které se po pár dnech prudce zhoršily, a i když neukončily jeho fyzický život, uzavřely během dvou týdnů jeho politickou kariéru.

Je třeba oddělit čtyři různé roviny tehdejšího dění. Jednak průběh Šaronových zdravotních problémů, za druhé komunikaci premiérova okolí, dále jednání lékařů a za čtvrté to, co to všechno znamenalo politicky.

Lékaři v jeruzalémské nemocnici Hadassa konstatovali mírnou mrtvici a Šaron se skutečně rychle zotavoval – a podle svého zvyku žertoval. Například se blížila chanuka, svátek, během kterého se jí tučná jídla, a on konstatoval, že o chanuce je to povoleno, ale jen do určité míry. Narážel tím na svou značnou nadváhu. Z nemocnice už během prvého dne dal šest různých rozhovorů včetně tří televizních.

O dvanáct dní později, 30. prosince 2005, ale zkolaboval v koupelně, byl převezen do nemocnice a už nikdy ji neopustil. A vlastně už nikdy nenabyl vědomí. Podstoupil opakovanou operaci mozku, později žaludku, po třech měsících byl převezen do rehabilitačního centra u Tel Avivu, už definitivně mimo politiku.

Jinou rovinou je jednání Šaronova okolí, případně lékařů. Šaronovi spolupracovníci se nikdy neocitli v podezření, že by mu neposkytli dostatečnou péči, nebo odkládali jeho odvoz do nemocnice. Ale při zpětném pohledu se zdálo, že se snaží situaci zlehčovat, stejně jak to dělal samotný Šaron. Blížily se volby a nikdo také netušil, jak se jeho stav nakonec zhorší.

Z různých pochybení byli později viněni i lékaři špičkové nemocnice Hadassa. Jedna část kritiky směřovala k nevhodně zvoleným léčebným postupům. Jiná se týkala právě nedostatečného informování o stavu důležitého pacienta. Podle redaktora listu Haarec Rona Reznicka špičkoví lékaři pomáhali bagatelizovat Šaronův problém před očima veřejnosti. V médiích se hodně probíral fakt, že Izrael nemá, na rozdíl od jiných států, zákon o otevřeném informování o zdravotním stavu důležitých činitelů.

V souvislosti se Šaronem se také mluvilo o „VIP syndromu“. Dostalo se mu nadprůměrné péče, která ale byla nejen nadbytečná, ale někdy možná i škodlivá.

Současně nemocnice nedokázala prominentního pacienta přimět, aby podstoupil operaci hned a ne až se mu to bude politicky hodit. Nechala ho také odjet na vzdálenou farmu, odkud se pak po vážných potížích nedokázal dostat včas na sál.

Je tu ještě rovina politická. Šaron krátce před svým onemocněním odešel ze strany Likud, založil si novou stranu Kadima a jako předseda ji měl vést do předčasných voleb – právě on jako bývalý generál měl před veřejností legitimovat plán na územní ústupky, nikdo jiný vedle něj neměl takové postavení.

Stranu už do voleb nedovedl, nahradil ho Ehud Olmert. V tomto ohledu proběhlo předání pravomocí rychle, zákonně a otevřeně. Už 4. ledna, krátce poté, co Šaron ztratil vědomí, se Olmert stal úřadujícím premiérem. Stalo se tak na základě rozhodnutí generálního prokurátora, který má v izraelském systému mnohem významnější roli, než má jeho český protějšek.

Přesto se tehdy v Izraeli šuškalo, že lékaři udržují Šarona ve vegetativním stavu na politický nátlak, ale jen do voleb, což další vývoj nepotvrdil. Olmert dovedl Kadimu o pár týdnů později k jasnému vítězství ve volbách. To se ale Šaron nikdy nedozvěděl, i když byl oficiálně naživu ještě skoro osm let.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus