Po devatenácti měsících stagnace mírových rozhovorů mají 2. září ve Washingtonu konečně začít přímá jednání mezi izraelským premiérem Binjaminem Netanjahuem a předsedou palestinské samosprávy Mahmúdem Abbásem.

Dosud je zdržoval Abbás, který po nástupu Baracka Obamy do Bílého domu z jeho počáteční protiizraelské orientace usoudil, že Američané Izrael donutí přistoupit na všechny palestinské podmínky. Zpočátku mu to vycházelo – Obama přiměl Netanjahua hned k dvěma historickým krokům: premiér poprvé veřejně podpořil vznik palestinského státu a v listopadu vyhlásil desetiměsíční moratorium na výstavbu židovských osad na Západním břehu Jordánu.

Abbás však čekal na další ústupky a tak dlouho jednání podmiňoval splněním různých požadavků, až Obamovi došla trpělivost. Několik měsíců hledalo mezinárodní společenství způsob, který by Abbásovi umožnil vylézt z vlastnoručně vykopané jámy a zahájit nepřímá jednání, a když se to v dubnu konečně povedlo, následovalo podobné diplomatické přesvědčování k jednáním přímým. Tlak byl v poslední době už tak obrovský, že Abbás dokonce projevil obavy, že Spojené státy a Evropská unie zastaví samosprávě finanční pomoc. Právě to lze také považovat za hlavní důvod jeho souhlasu s přímými rozhovory.

Abbás postupně trval na řadě předběžných podmínek, ale nakonec už požadoval jen prohlášení mezinárodní Čtyřky, které by podpořilo vznik Palestiny s hranicemi z roku 1967 a trvalé zastavení výstavby osad na Západním břehu a ve východním Jeruzalémě.

Čtyřka – tedy Spojené státy, Evropská unie, OSN a Rusko – se na formulaci dlouho nemohla shodnout. Díky americkému tlaku je její výsledné prohlášení zcela bezzubé a žádné podmínky neobsahuje, jak to požadoval Izrael. Jediným propalestinským ústupkem je časový rámec jednání na jeden rok, který si přál Abbás. Samotných rozhovorů se také nebudou účastnit jen Izraelci a Palestinci, jak chtěl Netanjahu, ale i Američané, kteří vypomohou návrhy v případě, že se vyjednavači ocitnou ve slepé uličce. Prohlášení je v podstatě jen „pozvánkou k jednáním“, která začnou ve Washingtonu společnou večeří Obamy, Netanjahua, Abbáse, egyptského prezidenta Husního Mubaraka a jordánského krále Abdulláha.

Netanjahu obnovu přímých rozhovorů okamžitě uvítal – je to jeho první diplomatický úspěch v křesle premiéra, protože jednání začínají podle jeho přání, tedy bez jakýchkoli předběžných podmínek. Palestinci naopak po svých zatvrzelých požadavcích vypadají poněkud směšně. Přímá jednání schválily o víkendu i Organizace pro osvobození Palestiny a Abbásův Fatah, které je ještě nedávno odmítly. Ve snaze zachovat si zdání neústupnosti alespoň Abbás zaslal dopis Američanům, Rusům a Evropské unii, ve kterém varuje, že samospráva z jednání odstoupí, jestli Izraelci obnoví výstavbu osad, až 26. září vyprší její moratorium. Palestinci Abbáse odsuzují a hovoří o kapitulaci – ještě minulý týden podepsalo 600 organizací a osobností petici, která ho žádá, aby bez splnění podmínek nejednal.

Co bude po 26. září, zatím není jasné. Netanjahu několikrát zdůraznil, že zmrazení výstavby neprodlouží, protože by se mu rozpadla vláda. Přesto už přes rok přesvědčuje svět, že je schopen uzavřít mírovou smlouvu, jako by chtěl nabídnout nějaké přelomové řešení nejproblematičtějších otázek. Ústup z jeho tradičních pozic si však lze představit jen těžko. Zároveň se zdá podivné, že by tolik usiloval o přímá jednání, kdyby chtěl jen opakovat své požadavky – palestinští uprchlíci se musí vrátit pouze do Palestiny, která bude demilitarizovaná a Izrael bude hlídat její východní hranice, Jeruzalém je nedělitelné hlavní město Izraele a Palestinci musí uznat Izrael za stát Židů.

To všechno Palestinci odmítají a kompromisy od nich nelze čekat žádné. Abbás hodně ztratil souhlasem s přímými rozhovory a žádný zásadní ústupek neudělá; ostatně už před dvěma lety odmítl vůbec nejvelkorysejší nabídku Netanjahuova předchůdce Ehuda Olmerta. Palestinci tradičně trvají na návratu uprchlíků do Izraele, na východním Jeruzalému včetně Chrámové hory jako hlavním městě Palestiny a na jejích hranicích z roku 1967. A to je zase nepřijatelné pro Izrael.

Ani největší izraelští a palestinští optimisté tak nevěří, že by přímé rozhovory vedly k nějakému výsledku, stejně jako vůbec nic nepřinesly rozhovory nepřímé. Nikoho to však příliš netrápí. Jak Izrael, tak Západní břeh zažívají ekonomický boom a terorismus je minimální. V době prosperity se ústupky nedělají a o mírová jednání stojí víc mezinárodní společenství. V Izraeli skoro nikoho nezajímají – skutečným problémem je Írán.

Ale kdo ví, třeba něco chystá Netanjahu, první premiér z pravicové strany Likud, který povede přímé rozhovory o konečném urovnání. V neděli prohlásil, že „pochybovači budou možná překvapení“.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6