Atentát na známého rabína v Jeruzalémě vyvolal novou vlnu napětí a obavy z výstředností mezi Palestinci a nyní i mezi Židy

29. října 2014 kolem 22,00 hodin místního času skončila v Centru odkazu Menachema Begina výroční konference tzv. Chrámových věrných. Podnět k zasedání dal Jehuda Glick, někdejší vedoucí „Chrámového institutu“. Zúčastnilo se asi dvě stě převážně zbožných Izraelců, včetně poslanců Knesetu. Ve stejné době měl mít v této budově také známý spisovatel Tuvja Tenenbom přednášku - kterou rovněž zorganizoval Glick - o své nové knize „Sám mezi Židy“, která vyjde německy 10. listopadu v nakladatelství Suhrkamp. Autor však přednášku na poslední chvíli odřekl. Centrum stojí na pokraji biblického Hinonského (v překladu Pekelného) údolí, nad Jeruzalémskou kinotékou a na dohled od Starého města a hory Sijón.

Většina účastníků zasedání se již chystala k návratu domů, ale Glick ještě vedl rozhovory na ulici. Vedle skupiny zastavil černě oděný muž na motorce, oslovil Glicka hebrejsky s „těžkým arabským přízvukem“ a ptal se ho, zda on je ten rabín. Když Glick přisvědčil, vytasil motocyklista pistoli a třikrát na něj vypálil z bezprostřední blízkosti. To shodně potvrdilo několik svědků. Glicka bleskově dopravili do nemocnice Ša’arej Cedek, kde jej několik hodin operovali. Podle lékařů i příbuzných se těžce raněný rabín dosud potácí mezi životem a smrtí.

V obdivuhodně krátké době se policie i vnitřní bezpečnostní služba Šabak shodly na tom, kdo je pravděpodobným atentátníkem. Několik set metrů od místa činu, ve smíšené arabsko-židovské čtvrti Abu Tor, kterou v letech 1949-1967 rozdělovala jordánsko-izraelská hranice, se chystali v noci podezřelého zatknout. Sotva však policisté vkročili do motorkářova domu, začal po nich střílet. Podle policejního sdělení došlo mezi nimi a podezřelým k přestřelce a nakonec jej příslušníci bezpečnostních složek na střeše domu zastřelili.

Podle údajů organizace Hamás se jedná o dvaatřicetiletého Ibrahíma Mu´ataze Hidžázího, který strávil jedenáct let v izraelském vězení. Když jej v roce 2012 propustili, vyhrožoval v Jeruzalémě atentáty. Podle sdělení „Sdružení izraelských obětí teroru“ v mošavu Almagor byl domnělý atentátník zaměstnancem Beginova centra. Mělo by se vyšetřit, jak je možné, že policie neinformuje zaměstnavatele o zločinecké či dokonce teroristické minulosti palestinských zaměstnanců.

Arabové ve východním Jeruzalémě oslavovali atentát ohňostrojem a organizace Islámský džihád a Hamás blahopřály atentátníkovi k „mučednictví“.

Na příkaz ministra vnitřní bezpečnosti Jicchaka Aharonoviče uzavřeli ve čtvrtek po atentátu Chrámovou horu pro všechny návštěvníky - muslimy, židy i turisty. Arabští a muslimští mluvčí to odsoudili jako protiislámskou urážku a provokaci ze strany Izraele. Čtyři ze židovských demonstrantů, kteří se přesto chtěli mermomocí na chrámovou horu dostat, policie zatkla.

***

Chrámová hora, kterou muslimové nazývají al-Haram al-Kudsí aš-šaríf (Vznešená svatyně), je posvátná pro Židy, křesťany i muslimy.

Podle Bible byl Abraham ochoten obětovat na tom místě syna Izáka. Zřízení Šalomounova chrámu v této oblasti je historicky doloženo. Král Herodes tento chrám, v němž vyučoval Ježíš, obnovil a rozšířil. Zachovala se podstatná část vnějších opěrných zdí, k nimž patří Zeď nářků. Podle židovské tradice je skála v dnešním Skalním dómu (zvaném též Omarova mešita) „základním kamenem“ země. Tam zřídil král Šalomoun „nejsvětější svatyni“, v níž byla umístěna truhla smlouvy s Mojžíšovými deskami zákona. V roce 70 n.l. zničili chrám Římané a srovnali jej se zemí. Trosky původní stavby vně opěrných zdí se od devatenáctého století nacházejí při archeologických vykopávkách.

V roce 132 vydal císař Hadrián nařízení, že Židé již nesmějí na Chrámovou horu vstupovat a zřídil na tomto místě Diův chrám. V sedmém století postavili muslimové na Chrámové hoře (původně zvané Bet al-Makdís, tedy „chrám“ jako v hebrejštině) mešitu al-Aksá a Skalní dóm, kteréžto budovy tam stojí dodnes. Přímo na horu nesmějí Židé už téměř dva tisíce let vstupovat. Od třináctého století vzdávají své svatyni úctu u „Zdi nářků“, neboť ta je „nejsvětější svatyni“ nejblíže. V době jordánské okupace v letech 1949-1967 nesměli Židé ani ke Zdi nářků. Když v roce 1967 Izrael dobyl východní Jeruzalém, nařídil tehdejší ministr obrany Moše Dajan, že na Chrámové hoře nesmějí Židé pronášet žádné modlitby. Izraelští vrchní rabíni Židům tradičně zapovídají přístup k Chrámové hoře, neboť místo „nejsvětější svatyně“ není známo a do ní smí podle biblické představy vstupovat pouze velekněz. Přesto i zbožní Židé - v doprovodu policie - navštěvují Chrámovou horu, dávají však pozor, aby se nepřibližovali ke Skalnímu dómu. Izrael sice proklamuje svůj nárok na svrchovanost a udržuje mezi Skalním dómem a mešitou al-Aksá malou policejní stanici, avšak muslimská správa - Wakf - podléhá Jordándsku. To také dodnes vyplácí platy muslimským strážcům a pracovníkům na Chrámové hoře.

Již dva tisíce let sní Židé o zázračném znovuzřízení chrámu. Jelikož to však nemůže být dílo lidských rukou, věří, že při příchodu Mesiáše nechá Bůh hotový chrám sestoupit z nebe. Ti, kdo chtějí být na tento den „připraveni“ vytvářejí v Chrámovém institutu v jeruzalémském Starém městě, který kdysi vedl Glick, rekonstrukce chrámového náčiní, například harfy, trubky, lopatky na kadidlo a také kněžská roucha.

Muslimové však věří, že Židé chtějí už před Mesiášovým příchodem mešitu al-Aksá zničit. Poprvé vyzýval na základě tohoto argumentu v roce 1929 ke krvavým protižidovským pogromům pozdější Hitlerův spojenec, jeruzalémský muftí Hadždž Amín al-Husajní. Pogromy skoncovaly s přítomností židovských Jemenců jak v jeruzalémské čtvrti Silvan, která je předmětem sporů, tak v městě Hebronu, v jehož dnešním centru Židé bez přerušení žili téměř tři tisíce let. V novější době volal po povstání se stejným argumentem šéf Organizace pro osvobození Palestiny Jásir Arafat. Na podzim roku 2 000 se během povstání zvaného „Intifáda al-Aksá“ stalo obětmi vraždění více než tisíc Židů.

Několika pokusům židovských extrémistů zničit obě mešity a obnovit chrám již nyní, před příchodem Mesiáše, izraelská policie energicky zabránila. Elitní policejní jednotka střeží Chrámovou horu ve dne v noci, aby snad nějaký sebenepatrnější tamní incident nevyvolal „světovou válku“.

© Ulrich W. Sahm
přeložila Ivana Kultová
www.wilberforce.cz