Výsledek íránských prezidentských voleb překvapil celý svět i samotné Íránce – zcela nečekaně zvítězil jediný umírněný kandidát, duchovní Hasan Rúhání, a to hned v prvním kole se skoro 51 % hlasů. Druhý Mohammad Bakír Kalibaf, teheránský starosta, získal 16 % a teprve za ním skončil očekávaný favorit, hlavní jaderný vyjednavač Saíd Džalílí. Rúháního podpořil bývalý reformistický prezident Mohammad Chátamí, někdejší umírněný prezident Alí Akbar Rafsandžání, který byl sám z voleb vyřazen, a údajně i vůdci opozice Mírhosejn Músaví a Mehdí Karrúbí, kteří jsou už přes dva roky v domácím vězení. Výsledek ukazuje, že stoupenci opozice k volbám přišli a nevyslyšeli výzvy k bojkotu – účast se pohybovala okolo 72 % a pro Rúháního hlasovalo přes 18 a půl milionu voličů.

Svět zachvátilo nadšení a v íránských městech oslavovaly desetitisíce lidí fakt, že režim výsledky nezfalšoval jako před čtyřmi lety. Analytikové si nad nimi lámou hlavu, protože se očekávalo vítězství konzervativního Džalílího, který byl považován za favorita nejvyššího duchovního vůdce Alího Chameneího.

Ruhání ale není omyl – vyhrál proto, že to tak Chameneí chtěl. Ajatolláh si zjevně nepřál další krvavé protesty, jaké nastaly po minulých zfalšovaných volbách. Smířlivý Rúhání může navíc zmírnit konfrontační tón jednání se Západem, který nastolil jeho předchůdce Ahmadínežád, a možná i dosáhnout zrušení alespoň některých mezinárodních sankcí, a zlepšit tak špatnou ekonomickou situaci. Rúhání pro Chameneího nepředstavuje žádnou hrozbu a je zcela loajální režimu – jinak by Rada dohlížitelů jeho kandidaturu nepovolila.

Svět se už těší na spolupráci a snad se domnívá, že Rúhání zastaví jaderný program. To je ale planý optimismus. 64letý Rúhání je dlouholetým stoupencem a spolutvůrcem režimu, stál u zrodu islámské revoluce a je učedníkem jejího strůjce ajatolláha Chomejního.

Rúhání je spíš pragmatický než umírněný. Bude nepochybně vstřícnější a jeho rétorika bude mírnější, ale jaderný program nezastaví ani se nesmíří s Izraelem. Také íránská podpora syrského režimu se pravděpodobně nezmění – o všech těchto otázkách rozhoduje Chameneí. Rúhání ostatně jaderný program v předvolební kampani plně podpořil; podle něj je pouze třeba světu lépe vysvětlit, že má mírovou povahu. A tu, jak známo, tento program nemá. Jeho vstřícnost a "vysvětlování" tak může naopak získat Teheránu čas potřebný k jeho dokončení.

Právě tato taktika může být důvodem, proč nechal Chameneí Rúháního vyhrát. Když byl Rúhání v letech 2003 – 2005 jaderným vyjednavačem, zbrojní jaderný program pozastavil, ale podle izraelských zpravodajských služeb jen naoko. Vysloužil si tehdy pověst smířlivého vyjednavače ochotného k dialogu a to se teď Chameneímu hodí. Ajatolláh předvedl světu demokratické volby a Rúhání může obraz Íránu ve světě zlepšit ještě víc. Údajně studoval práva v britském Glasgow a mluví plynně francouzsky, anglicky, německy, rusky a arabsky.

Povahu režimu však Rúhání nezmění. Jeho zvolení nepřinese revoluci ani zásadní změnu v íránské zahraniční nebo domácí politice. Rúhání není reformista; byl jen kandidátem reformistů, protože nikoho méně konzervativního režim do boje nepustil.