Jedním z přetrvávajících mýtů, kterému podlehla jak Bushova administrativa, tak její kritici, je přesvědčení, že Saddámův Irák byl sekulární islámskou společností. Irák, tento umělý výtvor politicky krátkozrakých byrokratů britského ministerstva kolonií, právě proto, že nevznikl přirozenou integrací, nikdy nepřestal být kmenovým kolbištěm, navíc striktně rozděleným podle náboženských sektářských hranic. Rozparcelování otomanské říše bylo stejně nezodpovědným aktem versaillských vítězů jako ekonomická devastace poraženého Německa.

Náboženství se nepodařilo ze společnosti vymýtit Stalinovi (a jaký to byl v kacéní lesa machr), ani razantnímu Atatürkovi či subtilnějšímu manipulátoru Titovi, natož pak Saddámovi. Pod sekulární maskou v Iráku existovala a existuje silně kmenová, z evropského pohledu ranně feudální, o silné náboženské cítění opřená společnost.

Proto nemůže být velkým překvapením, že se irácký odpor proti okupaci konstituuje v úzkých kmenových a sjednocuje v širších náboženských hranicích. 12. října zveřejnily islamistické webové stránky přísahu šesti zahalených osob sjednocujících několik sunnitských bojůvek pod jednotný prapor džihádu. Tradiční přísaha "Hilf al-Mutayabin" (neboli přísaha provoněných) má kořeny už v předislámských arabských společnostech a byla později adoptována Mohamedem. Na zpečetění přísahy si spříseženci namočili ruce do parfému a pak jimi oplácávali Ka'abu. Slib zavazuje čtyři sunnitské bojůvky s květnatými jměny - "Armáda dobyvatelů", "Monoteistické sunnitské brigády", "Armáda souputníků" a "Rada súry iráckých džihádistů" - k “boji za osbobození vězňů z želez, ukončení útlaku sunnitů ze strany zlomyslných šíítů a křižáků, k ustavení slova Alláh jako nejdůležitějšího na světě a obnovení slávy islámu”.

O několik dní později pak Rada súry džihádistů vyhlásila ustavení Iráckého islámského státu. Oplachetkovaný mluvčí súry potvrdil, co si štěbetají vrabci na střeše Bílého domu, že nepopiratelná občanská válka v Iráku vede logicky k rozpadu země podle etnicko-náboženských hranic. "Jelikož Kurdové a šíité si de facto založili vlastní autonomní státy, rozhodla se rada provoněných vyhlásit sunnitský islámistický stát zahrnující provincie Baghdád, Kirkúk, Al-Anbar, Salah al-Din, Diyala a Ninveh. Šéfem státu byl prohlášen Umar al-Baghdadi s titulem označujícím kalífa.

Komplikovaná pozice ministerského předsedy al-Malikiho, který se se souhlasem Američanů od nich veřejně distancuje jak jen může, se ještě ztížila. Škoda, že si stratégové iráckého úspěchu nepočetli v útlých knížkách mníška Nicoly. Pak by jim bylo jasné, že pokud je válečným cílem vítězství, musí se válka vést agresivně, brutálně a hlavně co nejrychleji. Čím rychleji je skončena, bez ohledu na ztráty, tím rychleji nastoupí proces hojení. Příkladem mohou být dnešní vztahy mezi Vietnamem a USA. V době boje se s protivníkem nevyjednává, protivník se ničí. Už dávno měl být zlikvidován Muktada al-Sadr a každý imám, který hlásal džihád podobným způsobem, jakým se ideologických a velitelských kádrů Palestinců zbavuje Izrael. Čím déle se bude naše "civilizace" snažit vítězství ukecat, tím déle a silněji bude islámský terorismus útočit ve jménu Alláha, jeho proroka a světového kalífátu.

Jen málokdo si na Západě uvědomuje, že džihád není veden jen ze strany islámu proti západní civilizaci, ale hlavně zuří uvnitř islámské společnosti samotné, jak dokazují stovky Iráčanů povražděných v kmenových střetnutích. Z tohoto pohledu je třeba chápat, jak a proč s terorismem bojuje Saúdská Arabie. Pak nám bude mnohé jasnější, včetně toho, že k nástupu džihádu by došlo stejně bez ohledu na americký vpád do Iráku. Ilustrujícím příkladem může být tato řeč saudského ministrea vnitra, Prince Najef bin Abd Al-Azize:

“Bratři, nejsme na tomto světě sami, nežijeme na vlastní planetě, ale ve středu tohoto světa se vším jeho dobrem a zlem. A bohužel říkám zcela otevřeně, že zlo postihující naši generaci je daleko horší než zlo, které zažily generace předchozí, neboť naše země, země Koránu a Sunny je cílem událostí, které zmítají světem.

S bolestí musím konstatovat, že jsme cílem těch, kdož se prohlašují za muslimy, ale jsou nepřáteli islámu. Džihád je tu. Musíme vést boj proti nepřátelům Alláha v našem středu. Říkají si reformisté či kazatelé a tvrdí, že podporují Západ. Proto jsou k nám nepřátelští. Proč s nimi nedebatujeme, proč jim neříkáme, kdo jsme, proč neomezíme nevědomé mezi námi, ač tvrdí, že jsou muslimy, či dokonce hlásají, že jsou muslimskými vzdělanci?

Což to není urážka islámu, když někdo tak bezcený jako Usáma bin Ládin je považován za důležitého? Nejenže je nehodný a bezcený, ale je to agent, který sloužil cizím rozvědkám a pořád jím je a s ním všichni, kdo ho podporují.

Kdo založil Al-Kajdá? Al-Kajdá využila bin Ládinových peněz a za to postavila do čela, protože je nějak spojován se saúdským královstvím jen proto, že ač z jiné země, má saúdské občanství. Kdo je Al-Zawahrí a kdo je Abdallah Azzam, spirituální otec těchto lidí, musíme se ptát?

Bratři, nebezpečí je ještě hroznější, neboť tito lidé se stali nástroji v rukou našich nepřátel. Dokud se jim nepostavíme s odvahou, pravdou a důkazy, dokud nezastavíme všechny tyto oprávce pokoušející se zneužít islám svými reformami a zkorumpovaným pokrokem, nebezpečí nepomine. Tito lidé jsou pokoušeni Západem a slouží mu. Jsou nám známy jejich vztahy s cizáky. Bojujeme s nimi a v boji vytrváme. Vyřízneme jim jejich jazyky.”

Zmíněné video záznamy lze shlédnout zde:
http://switch3.castup.net/cunet/gm.asp?ai=214&ar=M2-wmv&ak=null
http://switch3.castup.net/cunet/gm.asp?ClipMediaID=286019&ak=null