Psali jsme na NP 9. září o nehorázném antisemitském a holocaust relativizujícím vyjádření předsedy Palestinské autonomie Mahmúda Abbáse na zasedání Revoluční rady jeho organizace Fatah (ZDE). Součástí jeho vystoupení byla i lživá pohádka o tom, že první izraelský premiér David Ben Gurion, ačkoli Židy z arabských zemí v Izraeli nechtěl, nakonec organizoval mimo jiné v Iráku teror, vraždy a výbuchy v synagogách, aby mezi tamními Židy vyvolal strach a přiměl je do Izraele emigrovat.

Jaká je pravda? Irácké Židy skutečně zachvátil, když ne dřív, tak určitě po vzniku Izraele (1948) strach, ale z úplně jiného důvodu. Informovala o něm 14. září novinářka Lyn Julius v novinách The Jerusalem Post (The execution that marked the end of Iraqi Jewry). Na rozdíl o Abbásových fantasmagorií je tragický příběh, s nímž se nyní seznámíme, pravdivý.

V době vyhlášení Státu Izrael, který následně napadlo několik armád okolních zemí včetně Iráku, žil v Basře nejbohatší irácký Žid Šafik Ades. Pocházel ze syrské diaspory a po přestěhování do Iráku se věnoval byznysu – spolu se svým partnerem v podnikání, kterým byl muslim. Kromě jiného se zabýval dovozem automobilů značky Ford. Ades je charakterizován jako Žid v Iráku plně naturalizovaný, politický pragmatik, který rozhodně nebyl sionista; o toto židovské národní hnutí se nezajímal. Jako významný podnikatel a bohatý člověk měl přístup k nejvyšším politickým osobnostem. Britský spisovatel Martin Gilbert v knize „In Ishmael´s House – A History of Jews in Muslim Lands“ o něm píše, že „obědval s vládními ministry a večeřel s regentem“.

Tím regentem byl Abd Al Ilah; tuto funkci vykonával v letech 1939 až 1953, tedy do doby, než irácký král Fajsal II., jehož byl strýcem, dosáhl plnoletosti. Oba pak byli zastřeleni 14. července 1958 během protimonarchistického vojenského převratu vedeného generálem Abdulem Karimem Kásimem. Také na něj čekaly kulky popravčí čety – v roce 1963, když jeho režim svrhl baasistický převrat, kterého se zúčastnil i pozdější diktátor Saddám Husajn. Osobní setkání s Kásimem popisuje v jednom ze svých cestopisů legendární dvojice J. Hanzelka a M. Zikmund.

Vraťme se ale do Iráku roku 1948. Po vzniku Izraele vypuklo, resp. zesílilo v Iráku protižidovské pronásledování a represe. Jeho obětí se stal i Šafik Ades. V září 1948, za vyhrocené antiizraelské hysterie, byl zatčen, když předtím, v červenci 1948, v Iráku novelizovali trestní zákoník: režim vedle boje proti anarchii, nemorálnímu chování a komunismu vyhlásil boj i sionismu. Každý Žid mohl tedy být zločincem, stačilo svědectví dvou muslimů – v praxi bez možnosti odvolání. Ze zločinu sionismu byl obviněn také Ades, ačkoli sionistou nebyl; vedle toho byl lživě obžalován z toho, že tajně dodával auta Izraeli, s nímž byli Irák a ostatní Arabové v totální válce, a nesmyslně také z podpory komunistické strany a šíření anarchie. Lyn Julius k tomu uvádí: „Ades nikdy neprojevil žádný zájem o židovský stát, ani ho nepodporoval a dokonce se nezapojil do záležitostí židovské komunity. Daroval velké částky na palestinskou věc.“

Nebylo mu to nic platné. Po třídenním politickém monstrprocesu byl Ades odsouzen vojenským soudem k trestu smrti. Jeho manželka Aliza šla prosit o milost samotného regenta Abd Al Ilaha, ale ten odmítl. Byl v podobné situaci jako o čtyři později československý komunistický zločinec Klement Gottwald: kdyby projevil shovívavost vůči Rudolfu Slánskému, mohl skončit na šibenici také. Něco podobného sdělili poradci regentu Al Ilahovi ve věci zmírnění Adesova trestu. Veřejné mínění je vůči Adesovi natolik nepřátelské, že pokud nebude popraven, riskuje regent svoji pozici. Jen na okraj dodám, že veřejné mínění vybičované brutální protiizraelskou propagandou bagdádského režimu. 23. září 1948 byl Ades v Basře veřejně oběšen za frenetického jásotu asi 12 tisíc přihlížejících.

Židovská komunita byla v šoku. Právem se jí zmocnily ty nejhorší obavy. Když vlivný a nejbohatší irácký Žid, který ve svém domě hostil regenta a neměl žádné vazby na Izrael nebo sionismus, mohl být obžalován v monstrprocesu a oběšen, jaká na ně v zemi, v níž byli usazeni dva a půl tisíce let, čekala budoucnost?

Tragická kauza Šafika Adese byla ovšem pouhým vrcholem ledovce, nikoli ojedinělým excesem. Souzeny, pokutovány a uvězněny byly stovky Židů. Den před justiční vraždou Šafika Adese byli zatčeni dva židovští podnikatelé a jeden bankéř; o dva dny později dva bohatí obchodníci. Cílem režimu bylo nejen vynutit si vydíráním peníze na vedení irácké války v Palestině, ale také prezentovat židovskou komunitu jako pátou kolonu.

Lyn Julius uzavírá: „Každý čestný student historie musí vnímat popravu Šafika Adese jako rozhodující faktor, který vyvolal židovský exodus.“ Dodejme: nikoli nesmysly šířené palestinským vůdcem o teroru organizovaném v Iráku tehdejším izraelským premiérem.

Psáno exkluzivně pro Neviditelného psa.