19.3.2024 | Svátek má Josef


HISTORIE: Manažeři ve Wannsee před 80 lety

22.1.2022

Už jsme tu psali vícekrát, že je užitečné připomínat události staré 80 let. Myšleno od nástupu Reinharda Heydricha do Prahy 27. září 1941 přes první heydrichiádu až po výcvik a výsadky československých parašutistů pověřených úkolem zastupujícího říšského protektora zabít. (A za pár měsíců i samotný úspěšný atentát na něj.)

Ve čtvrtek se však připomínala událost, která z tohoto řetězce sice zdánlivě vybočuje, ale svým způsobem do něj zapadá. Německo i svět si připomněl 80 let od konference ve Wannsee, jak se té události říká. Byl to den, který sice nezahájil holokaust (ten už byl odstartován norimberskými zákony i dalšími krůčky až po povinnost všech Židů nosit žlutou hvězdu a také likvidačními akcemi německých nacistů na dnešním území Polska či Ukrajiny). Ale dal holokaustu jasný byrokraticko-manažersko-průmyslový charakter.

Fakt, že konferenci svolal právě Reinhard Heydrich (zřejmě z Prahy), týž Heydrich, na kterého už měl políčeno československý odboj, dává té události zvláštní ráz. Lze říci, že v onom půlroce od konce září 1941 do začátku června 1942 se moderní české (československé) dějiny nejvíce prolnuly se světovými. Že Kubiš s Gabčíkem zabili nejenom „katana českého lidu“, jak se tradičně říkalo, nejenom extrémně výkonného nacistu, jehož i Hitler pokládal za nenahraditelného, ale i muže, který byl skutečným strůjcem konference ve Wannsee – tedy rozhodnutí o „konečném řešení židovské otázky“, jež na ní padlo.

Náš největší zápis do historie

Sousloví konference ve Wannsee je eufemismus. Nebyla to konference, kde se pronášejí příspěvky a diskutuje se o nich. Byla to, řečeno dnešním jazykem, pracovní porada manažerů.

Pro názornost. Ona „konference“ trvala 90 minut a zúčastnilo se jí 15 nacistických úředníků. Z jejich jmen jsou šířeji známá jen dvě. Heydrich, neboť ho o čtyři měsíce později zabili odbojáři jako vůbec nejvýše postaveného nacistu během druhé světové války. A Eichmann, neboť byl 15 let po válce dopaden a odsouzen k smrti v Izraeli. Všechna ostatní jména jsou známá jen zasvěcenýcm historikům. Slyšeli jste někdy o tajemnících Stuckartovi, Klopferovi či Meyerovi? Za připomínku ale stojí fakt, že osm z těchto 15 mužů mělo akademické doktoráty.

Úhrnem: Reinhard Heydrich svolal poradu 15 nacistických manažerů a ti na ní během 90 minut rozhodli, že evropští Židé už nebudou likvidováni nahodile, ale systematicky, pomocí internačních ghett (Terezín, Sereď, Drancy…) a likvidačních táborů (Osvětim, Treblinka, Majdanek…).

Na konferenci ve Wannsee je dodnes pozoruhodné to, jak anonymně, rychle a hladce se dala tak obludná věc rozhodnout. Přijdete-li v Jeruzalémě do památníku Jad vašem, ukazuje tu anonymitu na listu kancelářského papíru formátu A4. Na něj se vešel seznam evropských zemí a čísel vedle nich, která znamenala počet Židů v nich žijících, tedy určených k likvidaci. Vymyká se Estonsko s poznámkou „judenfrei“, tedy „Židů prosté“. To měl být ideál pro ostatní Evropu.

Tady se vraťme k Heydrichovi a Praze. Když do ní přišel, soustředil se na „řešení“ Čechů, ale v kapse už měl Göringovo pověření k přípravě holokaustu. Můžeme jen spekulovat, zda svůj hlavní úkol viděl v plném začlenění protektorátu do „německého prostoru“, nebo ve vyhlazení Židů. Jisté je, že už v Praze uplatňoval vůči Židům jednotný eliminační koncept. Že si svým způsobem nacvičoval to, co pak ve velkém rozvinul na konferenci ve Wannsee.

Ať už to bylo jakkoliv, Gabčík s Kubišem zabili muže, jenž prosadil průmyslový ráz holokaustu. I proto je atentát na něj největším československým zápisem do moderní historie.

LN, 20.1.2022