Některé zápisy do knihy rekordů vydrží jen krátce. Třeba kdo snědl nejvíc švestkových knedlíků či vypil nejvíc piv. Ale jiné vydrží dlouho, možná zůstanou už definitivní. Jeden takový jsme si připomněli z odstupu 50 let.

Ve středu 26. ledna 1972 se na Děčínsku zřítilo letadlo jugoslávské společnosti JAT – po výbuchu bomby na palubě. To byla tehdy řídká událost a na území komunistického státu, jakým bylo Husákovo Československo, naprosto ojedinělá. Ale ještě ojedinělejší – světově unikátní – byl fakt, že pád z výšky deseti kilometrů přežil jeden člověk: letuška Vesna Vulovičová. Toto je rekord, který nebyl překonán 50 let a dost možná nebude už nikdy. Vulovičová přežila něco, co působilo naprosto nepravděpodobně a neuvěřitelně, co odporovalo všem představám a zkušenostem.

Tedy, občas se stávají zázraky podobného typu. Měsíc před Vulovičovou jako jediná přežila pád letadla (po zásahu bleskem) do peruánské Amazonie Juliane Koepckeová. I to působilo neuvěřitelně, zvláště když spadla do liduprázdné džungle a těžce zraněná se belhala deset dnů, než narazila na pomoc v podobě dřevorubců. Ale padala ze tří kilometrů, kdežto Vulovičová přežila pád z výšky desetikilometrové.

Role se nezměnily 50 let

Útok na let JAT 367 se přičítá ustašovcům, byť se k němu žádná chorvatská protijugoslávská organizace oficiálně nepřihlásila. Pro Československo to byla první zkušenost s terorismem tohoto typu. Stroj společnosti JAT byl americký McDonnell Douglas DC-9. Letěl ze Stockholmu přes Kodaň a Záhřeb do Bělehradu s 28 lidmi na palubě (z toho 23 cestujících). Když se ocitl nad československým územím, v zavazadlovém prostoru vybuchl kufr s trhavinou, letadlo se rozlomilo a pár minut padalo k zemi, do katastru Srbské Kamenice na Děčínsku. Tam byli zalarmováni zdravotníci i vojáci, ale skutečný zázrak přišel až ve chvíli, kdy se ukázalo, že jeden ze sedmi lidí v zadní části trupu ještě žije – byla to Vesna Vulovičová.

Může-li se někdo pochlubit tím, že k zázraku jejího přežití přispěl, byli to tehdejší lékaři v České Kamenici a Praze. Vulovičová utrpěla velmi těžká zranění (fraktura lebky, dvou obratlů, obou nohou), byla ochrnutá od pasu dolů, nicméně se ji podařilo nejen udržet při životě, ale po sérii operací i opět naučit chodit.

Vrátila se do Bělehradu, ke společnosti JAT, ale i když chtěla opět pracovat jako letuška, do vzduchu už ji nepustili. Stala se z ní národní hrdinka, vystupovala v televizi a později působila i v občanském odporu proti Slobodanu Miloševičovi. Zemřela v 66 letech v prosinci 2016. Tolik k zázraku a zápisu do knihy rekordů před 50 lety.

Ten příběh má ale i jiné stránky. Už tu, že za půlstoletí se nezměnil jeho narativ ani základní znaménka. Není to jako třeba s bratry Mašíny, povýšenými ze zločinců na hrdiny. Jugoslávské letadlo bylo a zůstává terčem teroristů. Českoslovenští lékaři byli a zůstávají významnými pomocníky zázraku. Ustašovci byli a zůstávají pachateli. Tolik příběhů z éry komunismu, kdy se role nemění celých 50 let, bychom asi moc nenašli.

LN, 26.1.2022