Turecký prezident Recep Tayiip Erdogan prohlásil, že Turecko se nemusí za každou cenu orientovat pouze na Evropskou unii. Může například přistoupit k Šanghajské pětce.

V Evropském parlamentu nyní získává na síle požadavek na zmrazení vyjednávání o přístupu k EU s Tureckem. Erdogana hodila přes palubu i silná socialistická frakce v EP. Připravuje se tak schválení rezoluce, která vyzve ke zmrazení jednání s Tureckem. I když bude rezoluce schválena, nemusí mít údajně žádné významné dopady. Členské státy se totiž touto rezolucí nemusí řídit. Velvyslanec Turecka při EU už ale pohrozil, že pokud europarlament rezoluci schválí, bude EU čelit „velmi tvrdé odpovědi ze strany Turecka“. Erdogan se vyjádřil tak, že by vypsal na příští rok referendum, zda se má Turecko stále ucházet o členství v Unii. Vidí již alternativu, a to tak zvanou Šanghajskou pětku, která sestává z Ruska, Číny, Kyrgyzstánu, Kazachstánu a Uzbekistánu.

Součástí přístupových rozhovorů s Tureckem je i otázka poskytnutí bezvízového styku ze strany EU. V EP není nálada ani na udělení této výsady, s tím, že Turecko neplní řadu mezinárodních závazků, jejichž splnění považuje EP za bezpodmínečně nutné k tomu, aby mohla jednání o udělení bezvízové styku dále pokračovat. Aktuálně řeší Česko s Tureckem případ dvou českých občanů obviněných v Turecku z pomoci teroristickému kurdskému hnutí. Turecko „nechápe“, že naše republika nemá o činnosti svých dvou občanů „žádné informace“, a obviňuje naši zem z podpory terorismu. Zdá se, že tento případ nebude mít takový „happyend“ jako případ dvou Češek, které se vrátily do Česka po zaplacení nemalé částky prostřednictvím jakési turecké organizace.

V současnosti se pravděpodobně žádná evropská vláda nebude pro Turecko příliš angažovat. Jeho boj s terorismem je výhradně zaměřen na Kurdy kvůli desetiletí trvajícímu požadavku kurdské menšiny na vytvoření samostatného státu. Kurdové jsou v současné rozhárané situaci v oblasti téměř jedinou bojeschopnou silou, která může soupeřit s vojáky Islámského státu, a také se na dobývání území obsazeného již dva roky IS v Iráku podílí.

Letošní nezdařený puč proti Erdoganovi a následná vláda Erdogana prostřednictvím dekretů díky vyhlášení výjimečného stavu tak odsunula ochotu i velmi laxních „eurostruktur“ vzít Turecko do holportu. Bude velmi zajímavé sledovat, jaký bude mít tento vývoj vliv na postavení Turecka coby důležitého státu Severoatlantické aliance. A bezesporu do toho bude mít co mluvit i nový americký prezident Donald Trump. Pokud uražený Erdogan odmítne „náruč“ EU, měli bychom si zřejmě oddechnout. I když, fenomén Erdoganova Turecka bude strašit Evropu stále.