Čím se liší demonstrace proti rouškám a za BLM?

Demokracie se liší od nedemokracie řadou věcí. Každý si samozřejmě připomíná jiné, podle svého vkusu i politické orientace. Demokracie nevyniká tím, že je schopna sestavit nejefektivnější vládu. Ba ani tím, že je schopna rychle a účinně řešit naléhavý problém typu pandemie. Však také u mnoha lidí získávala body Čína, když papalášsky uzavřela desetimilionový Wu-chan a pak se chlubila rychlým poklesem šíření nákazy. Jako by to šíření počátečním utajováním sama neurychlila. Demokracie ovšem – na rozdíl od nedemokracie – umožňuje vlády odvolat či k tomu alespoň vyzývat. Umožňují to svobody slova, projevu a shromažďování, které je třeba uchovat i v podmínkách pandemie – tak jako v sobotu v Berlíně. Anebo ne?

Takové otázky kladou demonstrace v „éře korony“. Ať už míří proti omezením s pandemií spjatým, proti politickému vedení států, či proti tak obecným problémům, jako je systémový rasismus. Jisté je, že protesty v „éře korony“ jsou zátěžovým testem pro demokracii. Jisté je i to, že jsou nahlíženy různou optikou. Jinak se měří protesty proti rasismu a za hnutí Black Lives Matter (BLM), kde se nikdo moc neptá, zda byla dodržena pravidla (odstup a roušky). Jinak se posuzují protesty v Izraeli: kritizují fakt, že po rychlém uvolnění se nákaza vymkla z rukou vlády „pravicového populisty“ Netanjahua, tudíž pokrokový svět tleská. A jinak se posuzují protesty v Německu: míří-li proti „atmosféře příkaznictví“, za uvolnění podmínek života, dává se jim cejch extremistické pravice.

Přes to všechno je třeba říci, že je to dobrý test demokracie. Je to něco, co by se nemohlo odehrát v Číně, ba možná ani v Jižní Koreji či na Tchaj-wanu. V posledně jmenovaných příkladech ne proto, že tamní vlády potlačují svobodu slova, ale prostě proto, že vymáhají dodržování pravidel karantény.

Berlín je příkladem opačného postupu. I umírněné noviny jako Die Welt začínají článek větou, že v sobotu demonstrovala „směs konspirátorů, odpůrců očkování a pravicových extremistů“. Píší o „covidiotech“ (novotvar ze slov covid a idiot). Upozorňují na jejich přepjatost. Na hesla typu „Překovat meče v pluhy a roušky v hadry na úklid“. Na to, že „Den konce pandemie“ slavili jen pár hodin poté, co WHO vyhlásila vůbec nejvyšší globální přírůstek nakažených. Ale i když policie vpodvečer nakonec zasáhla a protest ukončila (pro porušení odstupu a povinnosti roušek), ještě odpoledne vysvětlovala policejní mluvčí pasivitu strážců zákona takto: „Svoboda shromažďování je cenný statek.“

Lze říci, že v sobotu německá demokracie obstála. Dvacetitisícový protest policie ukončila, až když ani opakované výzvy nevedly k nastolení pravidel karantény. „Demonstrovat se může i v éře korony, ale ne takto,“ řekl ministr zdravotnictví Spahn. „Kdokoli úmyslně ohrozí druhé, musí očekávat, že to pro něj bude mít vážné důsledky,“ připojil se ministr hospodářství Altmaier. Jenže platí ono Altmaierovo „kdokoliv“? Když v červnu v centru Berlína demonstrovali fanoušci BLM, nedodrželi pravidla karantény (odstupy a roušky) a neuposlechli výzvy, jejich akce zrušena nebyla. Najdete jiný rozdíl než ideové sympatie? I tato otázka patří do zátěžového testu demokracie v éře korony.

LN, 3.8.2020