Čínský komunistický režim kdysi málem zahubily politika Velkého skoku a Kulturní revoluce. Pak byl ovšem do Pekingu povolán zpět Teng Siao-pching. A tenhle vzrůstem nevelký muž naordinoval komunistickému režimu Říše středu léčbu kapitalismem. Zafungovalo to. Během následujících čtyřiceti let se z Číny stala světová ekonomická velmoc. Nikdy v dosavadní historii lidstva se tak velkému množství lidí v tak krátkém časovém úseku tak strašně moc nezvýšila životní úroveň, jako se to v tomto období stalo miliardě Číňanů. V Číně si dnes na každém kroku můžete klást otázku, zdali tam komunisté budují kapitalismus, či kapitalisté komunismus.

Západ postupuje opačným způsobem. Do víceméně fungující kapitalistické tržní ekonomiky již padesát let levičáci všech možných barev a úchylek implantují různé pokrokářské revoluční teorie. A v praxi pak rozvracejí společnost infiltrací jejích institucí. V odkazu na čínskou historii se tomu říká Dlouhý pochod institucemi. Tahle zničující praxe nyní akceleruje. Navenek se projevuje kampaněmi typu Refugees welcome, Fridays for Future, MeToo a nyní aktuálně Black Lives Matter. Souhrnně se dá konstatovat, že Západ nyní prožívá svoji Kulturní revoluci. Podobnou Kulturní revoluci, jež málem zničila Čínu.

Můžeme pozorovat zajímavý paradox. Když dva dělají totéž, není to totéž. Zatímco pro Čínu má konvergence komunismu a kapitalismu blahodárné účinky, Západ ničí.