Trumpův tým řekl Evropě totéž co sám Trump

Komunikovat s Trumpovým týmem bez přítomnosti samotného Trumpa je užitečné. Vždyť to nejsou žádní narcisové ani provokatéři. Když něco řeknou, nemusíte se bát, že jinému partnerovi řeknou něco jiného. A nesvádějí problémy na spiknutí protivníků a médií. S tímto obrázkem přivítala Trumpův tým bezpečnostní konference v Mnichově. Ale pokud si někdo myslel, že viceprezident Pence či ministři obrany Mattis a vnitřní bezpečnosti Kelly vyrukují s vlastní vizí americké role ve světě, vztahu k Evropě či NATO, mýlil se. To, co přichází z Ameriky, není produkt narcistního mozku, ale posunu v uvažování a loňských voleb.

Mike Pence je kultivovaný představitel USA. Při konferenci stihl navštívit i bývalý koncentrační tábor Dachau. Ale co se týče NATO, říkají Pence, Mattis i Kelly totéž co Trump: stojíme plně za aliancí, ale nesplní-li evropští členové své finanční závazky (dvě procenta HDP na obranu plní jen Británie, Polsko, Estonsko a Řecko), oslabí náš závazek k obraně. Špatný signál ve špatné chvíli, kritizují to v editorialu The New York Times. Dejme tomu, ale která chvíle by byla správná?

Konference v Mnichově je jakýmsi Davosem pro branži národní bezpečnosti a diplomacie. Bazíruje na co největší otevřenosti. Před deseti lety pozvala Vladimira Putina a Západ se poprvé dozvěděl o nové ruské asertivitě. Byl to špatný signál ve špatnou chvíli? Jen pro ty, kteří zavírají uši.

To platí i teď. Zda bylo to či ono řečeno více či méně vstřícně, je druhotné. Primární je, co bylo řečeno. V únoru 2007 to, že unilateralismus USA prý selhal. V únoru 2017 to, že s ním nepočítají už ani USA. V Evropě, hlavně v Německu, se proti tomu zdvihá kritika zleva doprava. Vyčítá Trumpově Americe postup, pro který má němčina pěkné slovo Alleingang: znamená rozhodování na vlastní pěst, bez porady s partnery a spojenci, solitérství, v otrockém překladu „samopostup“.

Na tom je dost pravdy. Ale tato pravda se netýká jen USA. Neukázali ti, kteří teď varují před „samopostupem“ Trumpovy vlády, cosi podobného v létě 2015? Nebylo i německé otevření hranic a vysazení Dublinského mechanismu „samopostupem“ bez porady se spojenci? Kdo říká, že ne, ať prozradí, jakým poměrem hlasů (v koalici, Spolkovém sněmu i Evropské radě) bylo schváleno. To není výčitka. Jen připomínka, že problémy se mají řešit bez ohledu na ideologie či sympatie. A problémem je obranyschopnost Evropy.

LN, 20.2.2017