Paní Eva Michaláková má být zbavena svých práv v případu svých synů, které jí odebrala norská sociální služba Barnevernet. Důvodem je to, že svůj případ zveřejnila.

O norské sociální službě lze říci mnohé, pokud se člověk začte do případů, které se v Evropě objevují jako na běžícím pásu. Nedávno oběhla média zpráva o problémech Lotyšů s norskou sociálkou. Michaláková tak zdaleka není sama a podobných případů je v Norsku zřejmě mnoho set, ne-li tisíc.

Výroky Michalákové o její nevině komentovat nechci. Za výmluvné však pokládám tu skutečnost, že norská policie neshledala důvody k tomu, aby byla za údajné zneužívání svých dětí trestána. Vše se tedy nyní odehrává v rovině „přísných norských zákonů“, které údajně trestají i fyzické tresty dětí jejich rodiči.

Zprávy, které se po medializaci případu paní Michalákové objevily, a sice že nehrozí adopce jejích dětí a že norská sociálka zváží možnost většího styku matky se svými syny, se nyní ukazují jako kouřová clona. Barnevernet nyní chce, aby pěstouni mladšího syna mohli svého svěřence adoptovat a aby Michaláková byla zbavena všech svých rodičovských práv. I na české poměry je takový vývoj poměrně „silné kafe“ a Ministerstvo práce a sociálních věcí se ohradilo proti tomuto postupu norské sociálky s tím, že právě na norsko-české schůzce bylo dohodnuto, že medializace případu ze strany matky nebude vůči matce použita jako argument k odebrání dětí.

Norská sociálka, Barnevernet, je podle všeho jakýmsi státem ve státě. Nerespektuje žádné dohody a postupuje svévolně. Z krátkodobého pohledu se může zdát, že úřední zákaz styku paní Michalákové s jejími syny situaci „řeší“. Za deset či patnáct let se však její synové mohou sami dožadovat toho, aby poznali svou biologickou matku. Postup norských úřadů je tak velmi problematický, když „zájem dítěte“ nadřazuje všemu ostatnímu.

Dnes jsou oba hoši příliš malí na to, aby chápali všechny souvislosti, a jsou evidentně dnes a denně přesvědčováni o tom, že jejich současní vychovatelé jsou ti nej nej. Pak přijde puberta, hoši dospějí a budou se možná ptát. Co jim odpoví Barnevernet? Že by „sorry“?

www.janbarton.cz
Převzato se svolením autora z JanBarton.blog.idnes.cz