Summit G7 v Biarritzu se mohl konat před 30 lety

Sejde-li se sedm největších potentátů Západu, sejdou-li se v době, kdy se globálně mění i rozpadá leccos z toho, co platilo za pevné jistoty, leckdo by čekal, že se na něčem zásadním shodnou. Ne proto, že ta shoda by mohla stabilizovat NATO, migraci, podnebí či světový obchod. Třeba jen proto, aby občané západních zemí viděli, že jejich dosavadní svět má ještě stále pevné pojivo. Ale takto jasného signálu se nedočkali. I tak lze shrnout summit skupiny G7 ve francouzském Biarritzu.

Kdo četl zprávy z jeho průběhu, často narážel na slovo „shoda“. Ale nemohl si nevšimnout, že shoda se týkala buď témat na poslední chvíli vpašovaných (požáry v Amazonii), či rétorických (Írán). Že ta témata vpašoval do agendy pořadatel Emmanuel Macron, nemohlo překvapit. Asi chtěl Donaldu Trumpovi ukázat, že on nemá na překvapivé kroky monopol. Ale zároveň jsou to věci, které nemají zásadní praktický dopad.

Je pěkné, že se sedm nejrozvinutějších států shodne, že požáry v Amazonii jsou průšvih. Ale na to se jejich lídři nemuseli scházet v Biarritzu. Je hezké, že se shodnou na dvou společných cílech – zabránit Íránu v dosažení jaderné zbraně a stabilizovat Střední východ. Ale neshodnou se na postupu. „Všichni máme zájem na mírovém řešení konfliktu,“ řekla kancléřka Angela Merkelová k Íránu. Ale co to znamená v praxi? Nepřipustit íránskou Bombu ani za cenu války s Teheránem? Nebo nezasáhnout silou v Íránu i za tu cenu, že získá Bombu?

Skupina G7 by se neshodla na společné deklaraci. A Trumpovi, jejímu nejsilnějšímu článku, to nevadí. Je zvyklý nahlížet na spojenectví jen účelově – zda prospějí „dealu“. Ale Evropě by to vadit mělo. Mohla by si položit otázku, koho skupina G7 reprezentuje. Nejsou to státy nejsilnější – to by tam musela být Čína, respektive i Rusko. Je to spíš Západ, jak existoval ještě před 30 lety. Problém je, že automatismy či americké záruky z éry studené války, které Západ před 30 lety držely pohromadě, dnes už moc nefungují.

LN, 27.8.2019