Když Jimmy Carter kritizuje USA, měl začít dříve

K civilizačním ctnostem patří úcta ke stáří. Tím, jak se společnosti chovají k seniorům, lze poměřovat jejich úroveň. Ale stáří není samo o sobě hodnotou a už vůbec ne zárukou moudrosti či zdroje poznání. Nechtěně to dokládá americký exprezident Jimmy Carter (92). Je zajímavé, že ještě žije lídr z let 1977–1981, který hostil mírovou dohodu Egypta s Izraelem a podepsal odzbrojovací smlouvu s Brežněvem. Je to pamětník z generace rovněž žijícího Henryho Kissingera. Ale Carterova slova už racionalitu postrádají.

Co znamená, když Carter řekne, že USA jsou „více oligarchií než demokracií“? Mnozí tomu tleskají jako kritice Donalda Trumpa. Ta by byla logická, zvláště od pilíře Demokratické strany. Kdyby Carter řekl, že Americe vládne hrubián, politický amatér a samolibý narcis, bylo by to jasné. Ale nebylo by to originální, že. To přece říká každý druhý. Tak mu přiřkne oligarchii, podle definice vládu menšiny (elit).

Ani s oligarchií by Carter nebyl úplně mimo mísu, jenže to by nesměl začít u Trumpa. Jak se může v září 2017 rozpovídat o oligarchii v zemi, kde se oligarchii daří už celou generaci? Od roku 1988 do roku 2008 se v Bílém domě střídala pouze příjmení Bush a Clinton. To byla jedna z příčin vítězství Baracka Obamy v roce 2008. A když se loni voličům opět nabízelo příjmení Clinton(ová), bylo dost takových, kteří právě proto, aby neposílili oligarchii, hlasovali pro Trumpa.

Ať už je Donald Trump jakkoliv hrubý, amatérský, nevyzrálý a emoční, není součástí oligarchie, kterou si zošklivilo tolik Američanů. Že jeho volba byla víc vyháněním čerta belzebubem než řešením problému, je jiná věc. Ale Trump oligarchii v USA ani neetabloval, ani nepěstoval.

LN, 14.9.2017