GLOSA: Kuba a český zvuk
Soudobé procesy v zemích, kde ostatně poslední dobou většinou vládnou levicové kabinety, očividně souvisejí s řadou vnitřních i zahraničních potíží jediné supervelmoci, která aktuálně například nedokáže příliš usměrnit místní snahy o nové využívání vlastních přírodních zdrojů. Jimi jsou třeba zásobovány kubánské podniky, zatímco „ostrov svobody“ vysílá na oplátku po tisících lékaře, učitele nebo trenéry do zaostalých oblastí svých zahraničních partnerů. S nimi může být navíc Havana svázána členstvím v jednom z řady významných regionálních integračních formací, v uskupení ALBA. Což prosím znamená Bolívarovský svaz pro lid naší Ameriky.
Zpravodajská reflexe „Perly Antil“ a jižní části Nového světa vůbec je u nás většinou bohužel natolik jednostranná, že se o řadě trendů nastolených emancipací od Spojených států příliš nedozvídáme. Zatímco se dveře netrhnou s neustálým zdůrazňováním kubánských disidentů, kteří jsou, popravdě řečeno, ve vnímání většiny Kubánců okrajovou záležitostí. Typicky české (přesněji pro většinu místních stále československé) otočení na ideologickém obrtlíku – na jednu stranu je Fidel Castro doktorem h. c. Karlovy univerzity a na stranu druhou jsou porevoluční bilaterální vztahy prostě špatné – vede řadu Jihoameričanů k tvrdému odsuzování našich vlád. Kdežto naše prostředí a výrobky mají stále výtečný zvuk. Možná je škoda na to zapomínat, zvláště když starý komunismus zmizel jednou pro vždy a do rajónu postupně proniká nové Rusko s Čínou. A dějiny mi v tom jistě dají za pravdu.
Článek v krácené verzi zveřejnil deník E15
