U hlavních hrozeb naší svobodě je na místě si ujasnit jak eurounijní, tak ruskou a vlastně i komunisticko-čínskou a i jejich geopolitickou spojitost. Prvořadá je vzhledem k našemu členství ta eurounijní, resp. zejména berlínobruselská. Její určující mocenský i velmocenský záměr, krok za krokem odstranit evropské demokracie ve prospěch demokraticky neudržitelného, nelegitimního příkazového systému, je zřetelný. Poslední třešničkou na jeho velkolepém dortu, kromě selhání v konfrontaci s masovou ilegální migrací, zřejmě bylo upřímné prohlášení odcházejícího předsedy Evropské komise Jeana-Clauda Junckera, že by bylo zajisté správné zavést hlasování kvalifikovanou většinou i v oblasti tzv. Společné evropské zahraniční politiky EU.

Hlavní federalistický proud Evropské unie se v zásadě shoduje s ruským geopolitickým úsilím např. znovu postupně ovládnout klíčový geopolitický prostor mezi Německem a Ruskem. V tom Rusku zjevně brání, podobně jako Evropské unii, jednak stále ještě demokratické systémy středoevropských států, jednak účinné oživení rovnoprávného visegrádského uskupení V4 a rovněž jejich členství v NATO. Proto Rusko toto vše svou propagandistickou hybridní sítí soustavně zpochybňuje. To ale obdobně platí i pro EU. Mají tedy společný, i když konkurenční cíl. Rovněž je spojuje i soustavný odpor proti americkému vlivu a přítomnosti v Evropě jako trvalé pojistce jejího svobodného demokratického prostředí. Například unijní protiruské sankce kvůli okupaci Krymu a vůbec ruské agresi proti Ukrajině jsou mnohem mírnější než americké. Německo jako vůdčí síla EU přes středoevropský a americký odpor např. podporuje výstavbu plynovodu Nord Stream II, ruský státní energetický gigant Gazprom řídí bývalý německý kancléř Schröder atp. Jak z ruské, tak eurounijní strany je patrné geopolitické úsilí o jistý společný postup s cílem vytlačit USA z Evropy.

Čínský, v Evropě prosazovaný projekt tzv. hedvábné stezky má rovněž zjevně imperiální povahu. Komunistická Čína již svou brutální politicko-ekonomickou strategií ovládla většinu Afriky a její mocenský, geopolitický zálusk na Evropu je vedle sféry Tichomoří nepopiratelný. Čínská komunistická snaha o vypuzení zejména USA z uvedených geopolitických prostorových celků je evidentní skutečností. Její naivní, závažně neinformovaný obdiv a dokonce podpora z české strany proto vůbec nejsou na místě. Podobně jako zaslepené české rusofilství a jemu obdobné eurofilství.

Autor je politický filosof