Pět let po Charlie Hebdo dochází Francii realita

Napíšeme-li, že se ve Francii koná celonárodní tryzna, většina čtenářů tuší, oč jde. Ale pro jistotu. V pátek byl ve městě Conlans-Sainte-Honorine zavražděn učitel. Což je sice tragické, ale nikoliv senzační. Zajímavé to začalo být, až když se poskládaly širší informace. Právě ty vedly k pořádání tryzny.

Samuel Paty učil na gymnáziu dějepis a občanskou výchovu. V rámci osnov i o svobodě slova a téma ilustroval karikaturami Proroka v listu Charlie Hebdo. Včas upozornil muslimské žáky, že nelíbí-li se jim to, ať odejdou ze třídy. Ani to mu nepomohlo. Za „urážku Proroka“ ho na ulici podřízl Čečenec Abdulah Anzorov (18) žijící ve Francii se statusem uprchlíka.

Zajímavost narůstá, přidají-li se informace z víkendu. Nešlo o čin řízený centrálou džihádistů, jak progresisté s oblibou říkají, ale o spontánní akci místní muslimské komunity. Její radikální členové pořádali na Patyho digitální lynč, de facto na něj vyhlásili fatvu. I po vraždě kolovaly na webu snímky uříznuté hlavy.

Ještě zajímavěji se celá věc jeví, vložíme-li ji do kontextu. Blíží se páté výročí islamistických útoků, které otřásly Francií: vraždění v redakci Charlie Hebdo a košer samoobsluze. Už nikdy více, znělo tehdy Francií. Ale jako by platilo úsloví „nikdy neříkej nikdy“.

Leč něco se mění. Jako by Macronova Francie chtěla být předvojem zemí skutečně bránících hodnoty Západu. Ještě je v paměti, jak v lednu 2015 francouzské elity hlásaly, že terorismus nemá nic společného s náboženstvím, natož s islámem. To už neplatí. I progresistické New York Times píší, že Francie jde „po muslimech viněných z terorismu“ (už ne „po Francouzích“). Ale vnucuje se příměr o špičce ledovce: Policie může zastřelit přímé vrahy jako Anzorova, úřady mohou vyhostit muslimské radikály se statusem uprchlíků. Ale co nadělají s tím, kvete-li podhoubí pro fatvy mezi miliony muslimských občanů Francie?

LN, 21.10.2020