Mezi dopisovateli Neviditelného psa jsou dva pánové, které osobně znám. Jeden, profesor Ota Ulč, je dopisovatelem velmi pilným, přítel Jan Drábek občasným. Oba mají osobní zkušenost ze života v USA. Pana Ulče je trvající a letitá, páně Drábkova patří již dosti dávné minulosti.

Prof. Ulč, znající politickou situaci ve Spojených státech jako málokdo z nás, nejednou již podal obraz a hodnocení prezidenta Obamy sestávající z nespočtu faktů a skutečností, které ostatně i člověk méně zkušený a věci znalý jako pan Ulč měl dosti příležitostí sledovat. Dosti napsáno v poslední době o legacy odcházejícío prezidenta, a to ne jenom panem profesorem, ale i jinými, kupř. Seanem Hannitym, televizní osobností, a některými z dopisovatelů Neviditelného psa. Obraz věru značně odlišný od představ těch, kdož před osmi lety považovali Baracka Obamu bezmála za Spasitele světa, jenž ocitl se v nouzi. Představy proměnily se v nemalý úpadek prestiže USA ve světě, sílící s přibývajícím časem. Nemyslím, že je třeba opakovat, co již napsali na stránkách NP zmínění pánové.

A tu Jan Drábek podává značně jiný obraz páně prezidentův. Opomíjí až dramaticky jeho politické počínání a obdivuje obratného řečníka, kliďase a dokonalého elegána, vážícího si svého vysokého úřadu.Tomu lze sotva uvěřit, pokud zhlédnete snad sedm nebo osm autentických snímků prezidenta Obamy (dostupných na internetu) z různých míst a v různé společnosti, které do jednoho mají společného jmenovatele: Obamovy nohy v botách na různém nábytku, včetně drahého letitého kusu. Pohled poněkud nechutný a držitele úřadu tak výjimečného krajně nedůstojný. Viděl snad přítel Drábek podobné fotografie s jím právem obdivovaným prezidentem Masarykem? Jsem si jist, že neviděl.

A neví snad Jan Drábek o Obamově páteře ohýbání a Ameriky plísnění při návštěvě v Saúdské Arábii, docela jen namátkou? A jak by neměl mít pěknou linii a štíhlou postavu, když tráví čas na golfu místo vhodné návštěvy na pohřbu oběti zločinu, oběti samozřejmě pokožky bílé... což je dobře známo.

Vancouver