O čem svědčí justiční porážky Trumpových mužů

Kdo sleduje dění v Americe, musí zastříhat ušima. Dva muži dříve spjatí s Donaldem Trumpem teď prohrávají souboj s justicí. Bývalého šéfa Trumpovy kampaně Paula Manaforta porota uznala částečně vinným z daňových podvodů a defraudací. A bývalý Trumpův osobní právník Michael Cohen uzavřel dohodu s prokuraturou. Výměnou za nižší trest se přiznal k porušení zákona o financování volební kampaně. Navíc by měl vyšetřovatelům sdělit další informace o ruské stopě v amerických volbách z roku 2016.

Plyne z toho něco zásadního pro prezidenta? Klesne Trumpova šance, že vydrží v Bílém domě až do ledna 2021? To je těžké říci, alespoň pro ty, kteří se nevyznají v americkém systému justice, porot či dohod s prokuraturou. Zároveň je však prakticky jisté, že to neovlivní dosavadní postoje elit, médií i celé rozdělené společnosti vůči Donaldu Trumpovi.

Hlavní proudy této společnosti se moc nezajímají o detaily typu justičního systému, porot a dohod s prokuraturou. Nezajímají je fakta, co ten či onen muž skutečně provedl, nakolik to bylo v jeho profesním sepětí s Trumpem a nakolik to mohlo ovlivnit volby. Ze vztahu k Trumpovi se stal divácký spektákl. Jedna část publika vykřikuje „vysuš ten močál“ bez ohledu na fakta vycházející najevo. Druhá část zas bez ohledu na prokázaná fakta neuznává Trumpovu legitimitu hlavy státu.

Není to americká specialita. I u nás se politika mění ve spektákl pro názorově rozdělené publikum. I u nás je dost těch, kteří vypískají ústavního činitele při pietním aktu (Zemana na Albertově, Babiše u rozhlasu), ale vztekali by se, kdyby chtěl někdo v analogické situaci vypískat Havla.

LN, 23.8.2018