Zapomeňte na kvóty, nastupuje pud sebezáchovy

Maďarsko jednostranně pozastavilo platnost evropské azylové konvence. V praxi to znamená, že už nebude přijímat ty běžence, kteří přes jeho území pokračovali dále na západ a byli zachyceni tam. Právě to ona konvence požaduje. Na Maďarsko se teď snáší vlna hněvu, neboť nabouralo provázaný systém evropských dohod. Šťouchlo do první kostky domina a nikdo neví, kde se to zastaví. Jenže to má i druhou stránku. Maďarsko učinilo nehezký, provokativní a znejisťující krok. Ale učinilo ho ve chvíli, kdy jiné než nehezké, provokativní a znejisťující kroky nemohou problém migrační vlny rozhýbat. Ten krok odhaluje několik faktů až dosud zakrytých debatou o kvótách.

Za prvé: kvóty (v navržené podobě) jsou druhotné. Prvotní je ostraha vnějších schengenských hranic, dokud ještě existují. Lze to doložit čísly, která pochopí i páťák. Maďarsko prohlásilo „loď je plná“ v situaci, kdy jen za letošek registruje přes 60 000 běženců. O týden dříve se udávalo 54 000. Z toho plyne, že za pouhý týden přibyl takový počet běženců, který trojnásobně překračuje kvótu. Má smysl se o ni handrkovat?

Za druhé: trvá nerovnost. Šedesátimilionová Itálie za letošek zaregistrovala tolik běženců (přes 60 000) jako desetimilionové Maďarsko. Ale kvóty mají ulevit jen Itálii a Řecku, ne Maďarsku. Divíte se, že na ně Maďaři neslyší? Vždyť proporčně mají v EU běženců nejvíc (3,32 na 1000 obyvatel).

Za třetí: stále zaznívá argument, že přijetím běženců splácí Evropa svůj díl odpovědnosti za to, že pomohla svrhnout diktátora Kaddáfího a tím uvolnila stavidla v cestě běženců z Libye. Ale do Maďarska neproudí uprchlíci z Libye, nýbrž migranti z Kosova (kde se neválčí) či Blízkého východu (přes spojenecké a suverénní Turecko). Ukazuje se, že Libye a její rozvrat není zdaleka jediným hromosvodem hněvu.

Úhrnem: debata o kvótách má smysl jen v tom, že by mohla vytvářet obrázek evropské jednoty (ale stejně ho nevytváří). Jestli to Evropa – ať už tím myslíme EU, nebo celý kontinent – myslí skutečně vážně, jestli má nějaký pud sebezáchovy, musí se soustředit především na ochranu vnější hranice. Nemá smysl formalisticky říkat, že je to problém Itálie, Řecka či Maďarska. Sami běženci proudící dále do vnitrozemí dokládají, že na ochraně vnější hranice se musí podílet celý kontinent. Toto jsou schopni pochopit i páťáci. Třeba až se budou v dějepise učit o tom, co to byl Schengen.

LN, 25.6.2015