Vždycky, když se vám zdá, že větší blbost už vymyslet nejde, dočkáte se dalšího překvapení. Že nemáme jen dvě pohlaví, ale přinejmenším šedesát, to bylo vrcholným objevem avantgardy sociálních věd ještě donedávna. Objevováním dalších, ještě exotičtějších genderových variant dnes už ovšem pozornost médií upoutáte stěží, proto je třeba přijít s něčím radikálnějším.

To se podařilo jistému Raphaelu Samuelovi, 27letému indickému podnikateli z Bombaje, který se rozhodl žalovat své rodiče, protože způsobili jeho narození, aniž vzali v úvahu současnou situaci světa a jeho osobní názor. Svět, do kterého se nedobrovolně narodil a ve kterém nyní proti své vůli musí žít, je plný bezpráví, bolesti a utrpení, a proto se prý raději vůbec neměl narodit.

Byli byste ovšem na omylu, kdybyste tenhle nápad pokládali za výstřední výplod jednoho pomatence. Jako spalničky se v nihilisticky naladěných kruzích bojovníků za záchranu přírody už delší dobu šíří hnutí anti-natalistů, hnutí za bezdětnost. Největším škůdcem přírody je podle nich člověk, a proto přírodě nejvíce prospějete, když se rozhodnete nemít děti. Kdo to s přírodou myslí dobře, nesmí zamořovat svět svými potomky, kteří se o to navíc nikoho neprosili.

Tuhle novinku převzal od indického zpravodaje CNN britský Guardian jako doklad stále populárnějšího názoru, že lidský život spíš než zázrak a dar je fenomén planetě škodlivý a člověku bezohledně vnucený a jako takový máme plné právo jej odmítnout, anebo přinejmenším žádat od rodičů odškodnění. Dále z toho vyplývá, že umělé potraty i eutanázii je třeba vítat a podporovat, a dalším logickým krokem bude uznání sebevraždy za společensky přijatelný, ne-li přímo chvályhodný a doporučitelný odchod ze života. Války, masové vraždy, přírodní katastrofy a epidemie nejsou pak z tohoto hlediska ničím jiným než přirozeným obranným regulátorem, jímž se moudrá příroda zbavuje nežádoucích vývojových zmetků.

Nad zprávou Guardianu by se dalo mávnout rukou jako nad bizarní kuriozitou, jaké toto médium svým čtenářům občas servíruje, kdyby se v doprovodném komentáři nezrcadlila toxická filozofie, která člověka redukuje na bezvýznamný chuchvalec náhodně seskupených buněk vzniklý slepým, bezcílným vývojem, na pouhou hříčku přírody bez vyššího smyslu a účelu, jejíž zánik lze snadno oželet, případně rovnou naplánovat. Duchovní složku lidského bytí bagatelizuje jako zanedbatelný vedlejší produkt látkové výměny. Devalvuje se tu už nejen jedinec ve jménu nacionálního nebo třídního kolektivismu, jak nám to v minulém století na miliónech mrtvol názorně předvedl nacismus a komunismus, ale rovnou celý lidský druh, údajně v zájmu a ve prospěch přírody.

Nemusím zde snad obšírně rozvádět, čím jsou takové názory toxické. Všechno, co snižuje hodnotu lidského života, co mu upírá kvalitu „obrazu Božího“, jeho duchovní a nadčasový rozměr, směřuje ve svých důsledcích k jeho likvidaci. Komu, ptám se, pro koho chcete vy blázni zachraňovat planetu vyhubením rodu homo sapiens?