Mezinárodní dárci, kteří měli přispět na rekonstrukci pásma Gazy zničeného v letní válce Izraele s palestinským Hamásem, překonali v polovině října veškerá očekávání a slíbili Palestincům skoro pět a půl miliardy dolarů; z nich byla pro Gazu určena nejméně polovina, zatímco druhá část měla vylepšit hroutící se rozpočet samosprávy. Ještě o dva měsíce později však Palestinci na peníze stále čekají; na Blízký východ přichází zima a domy se téměř neopravují. Populární gazanský zpěvák Islám Ajúb dokonce napsal píseň o touze po cementu.

Podle OSN bylo v letní válce poškozeno přes 37 000 domů a dalších více než 17 000 bylo zničeno úplně. Stavební materiál na opravu však zatím dostalo jen asi 9000 majitelů a desetitisíce lidí stále nemají střechu nad hlavou. Izrael přitom do Gazy pouští mnohem víc materiálu než před konfliktem, včetně cementu, který dříve nepovoloval kvůli jeho zneužívání Hamásem k výstavbě útočných tunelů. Nepřicházejí však peníze na opravy; dorazila jen necelá dvě procenta slíbené částky, asi 100 milionů dolarů, a ty budou vyčerpány už v lednu, uvedl Úřad OSN pro palestinské uprchlíky, jenž na rekonstrukci dohlíží. Například arabské a muslimské země ještě neposlaly ani cent, ačkoli třeba Katar přislíbil jednu miliardu dolarů, Saúdská Arábie půl miliardy a Turecko a Spojené arabské emiráty po 200 milionech.

Za současnou situaci však nemůže jen neochota dárců. Své dary podmínili tím, že Hamás nechá v Gaze vládnout kabinet národní jednoty premiéra Ramího Hamdalláha, jenž bude všechny peníze přijímat a rozdělovat. Hamás a hnutí Fatah předsedy samosprávy Mahmúda Abbáse to před dárcovskou konferencí dokonce potvrdily písemně. Bylo to však pouze mediální představení, protože Hamás se své vlády nad Gazou nikdy nevzdal.

Nepřátelství mezi oběma rivaly naopak spíš zesílilo, zejména poté, co Hamás v listopadu zastrašoval Abbásovy loajalisty v Gaze pumovými útoky. Abbás tehdy veřejně prohlásil, že samospráva pásmo neřídí a za jeho rekonstrukci je zodpovědný výhradně Hamás.

To mezinárodní dárce příliš nepovzbudilo, stejně jako zpráva, že Hamás pokračuje ve výrobě raket a zneužívá cement k opravě tunelů navzdory kontrolnímu mechanismu, jenž tomu měl zabránit; vznikl černý trh a stavební materiál se také pašuje z Egypta. Navíc někdo v pátek už potřetí porušil příměří a odpálil z Gazy na Izrael střelu a ten poprvé reagoval leteckou odvetou. Nová válka sice zatím nehrozí, ale mezinárodní dárci se mohou obnovení bojů obávat.

Další konflikt je také skutečně jen otázkou času. Zatím Hamás Izraeli raketovými útoky jen vyhrožuje. Místo s Fatahem se usmířil s Íránem, svým tradičním a nejštědřejším sponzorem, jehož si před lety rozhněval odmítavým postojem vůči syrskému prezidentovi Bašáru Asadovi. Teď se těší na nový příliv peněz a zbraní z Teheránu.

Z toho ale Gazané nic mít nebudou. Jejich domy zůstávají rozbořené a hranice do Egypta až na výjimky uzavřené, protože Hamás nesplnil ani podmínku Káhiry, že hraniční přechod v Rafáhu musí obsluhovat lidé Abbásovy samosprávy. Egypt pokračuje v likvidaci pašeráckých tunelů, buduje na hranicích kilometrovou nárazníkovou zónu a nemá se ani ke svolání mírových jednání Hamásu s Izraelem, která měla Gaze přinést alespoň nějaký prospěch. Nezaměstnanost dosahuje 50 %, nefungují služby, zdravotní péče ani kanalizace a elektřina má časté výpadky. Gazané považují za lepší i izraelské vězení – počet pokusů o překročení hranic stoupl od léta o 25 %. Hamás však místo pomoci obyvatelům testuje rakety.

Hnutí sice o víkendu ujistilo přes egyptské prostředníky Izrael, že si další válku zatím nepřeje, ale to si může brzy rozmyslet – v současné mezinárodní a hospodářské izolaci a při příliš pomalé rekonstrukci může být odpalování raket na Izrael jediný způsob, jak získat zpět klesající popularitu u Palestinců.