Krutě neúspěšný sumýš jednající o rozpočtu EU na následující léta ukázal, že o nějaké federalizaci EU, o které sní a veřejně mluví dáreček Guy Verhofstadt anebo ještě před časem i náš president Miloš Zeman, nemůže být ani řeči. Každá členská země hájí vlastní zájmy a není na tom vůbec nic divného. Je to prostě boj o zatím neohlodanou kost.

V členských zemích se v posledních 10 až 15 letech mnohé změnilo natolik, že institucionální rámec Lisabonské smlouvy, coby hodně nepovedeného nástupce původně brutálně protlačované ústavy EU, je naprosto nevyhovující. Neosvědčil se, protože dosť bolo Brusely. Étos EU se vlastně omezil jen na čerpání dotací pro jednotlivé státy a na boj o získání co největšího kusu masa z tohoto medvěda. Potom ještě falešné plácání o ochraně hranic před připrchlíky a nejpitomější evergreen - výstavba vlastní evropské armády.

Ten neblahý stav se ještě zhoršil po odchodu Velké Británie. Dva nejsilnější státy - Německo, které horuje spíše pro restriktivní politiku rozpočtu, a Francie, která je naopak zejména v oblasti zemědělských dotací těžkým nenažraným otesánkem a finančně je neukázněná - nemohou v tomhle ohledu hrát nějaký stabilizující tandem. Hrát mohou, ale uvěřit tomu nejde. Rozdíly jsou příliš veliké.

Jenže žraní z dotací, které jedině trochu rozpumpuje vyjednávající hlavouny a politické elity v jednotlivých zemích, je důsledkem absolutního úpadku původní myšlenky EHS, resp. jemu předcházející Unie uhlí a oceli. Dotace vytvořily ve všech zemích závislé subjekty a uvnitř celé entity včetně rozplizlé občanské společnosti, které si zvykla žít nikoli z vlastních poctivé práce, výkonů či příjmů od sympatizantů a donátorů, ale z unijních peněz prostřednictvím národních pseudoprogramů.

Andrej Babiš tam bojuje sice jevově za zájmy Česka, ale ve skutečnosti bojuje především za zemědělské dotace a kohezní dotace, tedy zčásti i za Agrofert. A lze se obávat, že jeho styl chytré horákyně, kdy zájmy Česka ve věci přerozdělování ohromného počtu migrantů přijímaných Západem jako by se nechumelilo, pravidla nepravidla, může pragmaticky obětovat za zájmy dotační. Zatímco zájem na udržení integrity populace před nájezdníky z Afriky a Asie je v zájmu většiny naší populace, zájem na čerpání miliard na dotacích takovým zájmem není. Jednak kvůli devastujícímu vlivu dotací na podnikatelské prostředí, na ceny či na vytváření korupčního podhoubí a jednak proto, že už se u nás v minulosti prokázalo, že jsme například pokud jde o infrastrukturu dostatečně posledních 15 let prokázali, že to bylo jako vyhodit je z okna. Vlk se nažral a koza byla sežrána. Žádný happyend.

Za co Andrej Babiš vyhandluje nějaký kompromis nakonec, to se nejspíš dozvíme. Ale bát se můžeme už teď. Na rozdíl od Viktora Orbána anebo Jaroslawa Kaczinského není náš premiér veden žádnou vírou či ideologií. Je drsným technologem moci, který má velkou podporu voličů. Prostě to tak má. Přál bych si, aby to nepodělal a aby případně ukázal to lepší, než od něho očekávám třeba já.