Doba je velká. Jak říkají Číňani. Když chtějí říci, že průser stíhá průser. A teď do toho snad kvůli nějakým nevychovaným Irům snad zhyne i naše nová Vlast, v tomto případě unijní. Aspoň to tvrdí někteří euronovináři a europolitici. Vlast v ohrožení! Vzhůru na hradby!

Málokdo si to uvědomuje, ale mezi námi žijí, tedy tady v Česku, pamětníci konce čtyř velikých a mocných říší. A pozor, žádný dobrodruzi, hezky seděli celý život na zadku na jednom místě. Myslíte si, že to je ptákovina? A pod představou pádu veliké říše si představujete jen dobytí Říma barbary?

No, tak pokud se ty staré babičky a dědečkové narodili do roku 1918, tak se zrodili v té První Veliké Říši. Ta měla moře, admirály i ponorky a všude kolem dokola, ať v Terstu či Brixenu, ve Wroclavi i Sarajevu bylo „doma“ …. byla to Říše celkem slušná a vzdělaná, na tehdejší poměry, a podle mnoha jejích pamětníků jsme ji rozbili my Češi, z důvodů mrzkých a trapně přízemních a ještě jsme se při tom smáli. A psali o tom posměvačné romány. A uspořádali jsme „převrat“, co vypadal skoro jako lidová veselice s tanci a zpěvy.

Pak přišla, po malé historické přestávce, Ještě Větší Říše. Sežrala tu První Velkou Říši a dala se dál na západ i východ. A byla od Atlantiku k Jadranu, od Bretagne po polární kruh a od Athén po Oděsu a Kavkaz (to je tam, co je teď Čečna, to se nám dneska zdá daleko. Co jste říkali?!?) A říkala si Tisíciletá a nebo také Třetí říše. . A špatně to s ní dopadlo. A s náma málem taky. Tak jsme vyhnali jistou část našich spoluobčanů, co neměli žádný smysl pro humor, nosili bílé podkolenky a bavili se vyvražďováním vesnic a každého, o kom si mysleli, že je to možná inteligent. No, náš soused, co býval u soudu kancelářským, říkal, že to bylo pro všechny strany lepší . Už proto, že kdo by proboha dělal ty potřebné dva miliony soudních procesů a kdo by stavěl tisíce šibenic za vraždy, udavačství a vlastizradu ? Dodneška to někteří nemohou skousnout a nadávají nám, že jsme nelidi. A že jsme na konci války raději tancovali, než pořádali tisíce soudních líčení.

Pak byla zase malá pauzička a už tady byla Říše od Aše k Vladivostoku až po Kábul. A taky zmizela. I když měla být věčná, tak jako její tvůrce Lenin. A když jsme už tuhle říši aspoň nebourali, uspořádali jsme na jejím konci happening místo revolučního střílení, chrastili jsme klíčema a když se na manifestaci někomu udělalo špatně, tak pro něj přijela sanitka. A nakonec jsme se s okupační armádou rozloučili velkolepou estrádou, když jsme je předtím slušně požádali, jestli by už nechtěli jit do pihele tmavýho . A na zasedání šéfů těch „spřátelených“ armád, co nás okupovaly, jsme řekli, že to balíme a jdeme domů, a tak to ostatní taky zabalili a šli domů.

Momentálně máme další říši. Tedy skoro. A radujeme se, že už zase můžeme k Atlantiku a k Jadranu a tak vůbec. Jako za starýho Rakouska! A tahle říše bude prý už nafurt.

No, možná, ještě ji neschválili. Sakra, proč vlastně? Demokracii máme v Evropě už skoro takovou, jaká byla poslední léta za Rakouska-Uherska! Dokonce se v té nové říši některým provinciím dovolí i o něčem hlasovat. No, tedy…. když to neschválí, tak hlasují tak dlouho, až to, kluci jedni pitomí, nakonec schválí, že.

Irové to neschválili, protože řekli, že té obludné slátanině, co se vydává za Smlouvu-nesmlouvu, Ústavu-neústavu, nerozumí. A že jim doma rodiče říkali, že když ti dává někdo něco podepisovat a ty tomu nerozumíš, tak to nepodepisuj. Ostatně, tohle vám řekne i podprůměrný advokát, tedy pokud není zrovna tím, kdo tu Smlouvu sepsal.

Mnozí, k mému podivení i přítel Ondřej, horují, že jako aby se to podepsalo. Protože to sepsali chytrý lidi.

No, k tomu bych jenom dodal, že Marx taky nebyl blbec, Hitlerův Mein Kampf je kniha sice nenávistná, ale nikoliv od blbce, Pol Pot i Chomejní byli vzdělanci. Takže to mne nebere. A držím se zásady, že když je něco nesrozumitelné, tak je to lumpárna, protože slušný věci se dají vysvětlit slušně. A srozumitelně. Aspoň pro většinu lidí. Třeba i fyzikální „teorie strun“ a nebo otázky „mnohovesmíru“.

Jestli někdo tvrdí, že ona Smlouva musí být nesrozumitelná, jak tvrdí euroúředníci, tak je buď naivka, anebo naopak až moc chytrý a ví setsakramentsky, o co jde.

Čeká se, co uděláme my. Já nevím. Túhle se mi zdálo, že v roce 2208 v dějepisu pro páté třídy bylo napsáno:

„V té době prudkého rozmachu technologií všelijakých a velkého stěhování národů, v otázce sjednocení Evropy vystoupil jako první se zásadním projevem Svatý Jan „Libušín“ Kavan. Muž, který byl za náš český národ dokonce i nějakou dobu samotným ředitelem zeměkoule, což dodnes nikdo nedokázal . A když se jednalo o vstupu České země do té takzvané Unie, pravil:

„Tak jo, přátelé. My teda ten vstup do tý Unie podepíšeme!“ A všichni se velice radovali. Jen Rakušáci, Němci, Slováci, Poláci a Rusové se ušklíbli a koukali po sobě. Neb věděli svoje. Pak zvedl svatý Jan Kavan ruku a do nastalého ticha pravil věštecky: “A jak se dá z tý Unie vystoupit?“

Hodnostáři a bafuňáři si zhluboka, ale potichu povzdechli a národ český začal přemýšlet, jaký celolidový mejdan příště po zrušení téhle velké Říše uspořádá.

Krátce na to, za padesát let, byl Jan Kavan prohlášen za svatého a začalo se mu podle kněžny Libuše, přezdívat „Libušín“. Neb taky úspěšně věštil do budoucna!

Když to paní učitelka dovyprávěla, první se ozval malý Vasil, a zařval: „Jů! To byli eště Čechové švarní jonáci“. A Pepíček se zatvářil vznešeně, zatímco třídní šprt Franta Vien Thig vykřikoval: “Sím, sím, pančelko, Kavan si u našeho prapradědečka kupoval vždycky karton Marlborek. . “, zatímco mladý Bátur kašlal na dějepis a koukal se z okna, jak přes pole jedou chlapi na koních. Černovlasá Ling a světlovlasá Anička si tiše špitaly o tom, jaké má paní učitelka nemožný šaty.

Tohle přímo a úplně vidím. Jako živý. Jen mi není jasné, jak se ta říše, co v ní tihle chlapečkové a holčičky budou chodit do školy, bude jmenovat. A jenom doufám, že ten potentát na obraze za katedrou nebude mít na hlavě kostkovaný šátek a dlouhý fousy. A nebo že nebude mít ty hlavy dvě. Obě zelený a s tykadlama.

Největší sranda by byla, kdyby na mostku nad potokem v Dlouhý Lhotě byla postavená socha svatého Jana „Libušína „ Kavana, jak se vznešeným výrazem trhá spis s nápisem Lisabonská smlouva.

Ale kdo ví?

Nějaký velký stát potřebujeme. Jak říkal Palacký: „Kdyby ho nebylo, museli bychom si ho vytvořit.“ Souhlasím. Sami nemáme šanci. Ovšem jenom skutečný debil podepisuje něco, čemu nerozumí. A vstupuje někam a neví kam.