Vývoj na Krymu nevěstí nic dobrého. Do oblasti míří ruská vojska na "ochranu ruského obyvatelstva".

Až doposud jsem se snažil dívat na ukrajinský konflikt zcela nestranně. To, co se odehrálo v Kyjevě, je vnitřní záležitostí Ukrajiny a pokud dokáží čtvrt roku demonstrovat desetitisíce až statisíce Ukrajinců, pak je to známkou, že očividně nejsou spokojeni se svou vládou.

Mezi každým davem se najdou militantní a agresivní skupiny. Nejinak tomu bylo i na Majdanu. Házení kamení a Molotovových koktejlů stejně jako útoky tyčemi není zrovna nic mírumilovného, ale na druhou stranu střílet začala policie. Na které straně byl první mrtvý, se dnes už asi těžko zjistí.

Jenže svržení vlády a prezidenta, jmenování nových, dočasných představitelů do předčasných voleb není nic proti tomu, co se dnes děje v autonomní republice Krym. V reakci na svržení prezidenta se objevily "zvací dopisy" etnických Rusů adresované Kremlu a žádaly ochranu před genocidou ze strany Ukrajinců.

Nevšiml jsem si, že by kterýkoli Ukrajinec chtěl lynčovat nebo vraždit Rusy na Krymu. Spíše jde jen o to, že se tamní Rusové chtějí připojit k Rusku. Trocha historie nikoho nezabije. V roce 1243 ovládli Krym Tataři a až do roku 1783, tedy dlouhých 540 let patřilo území Osmanské říši.

V roce 1783 připojila Kateřina Veliká Krym k ruské říši. Krym byl v roce 1921 v průběhu občanské války připojen k Ruské SFSR přičemž fungoval jako samostatná Krymská autonomní SSR. Až v roce 1944 byli na rozkaz Stalina z území násilně deportováni krymští Tataři, původní obyvatelstvo. Totéž se týkalo i Řeků, Arménů a Bulharů.

V roce 1945 byla zrušena republika a přeměněna na oblast. V roce 1954 byl Krym Chruščovem vyňat z Ruské SFSR a přičleněn k Ukrajinské SSR. V době rozpadu SSSR převládala na Krymu tendence k připojení k Rusku, v roce 1991 byla vyhlášena Autonomní republika Krym, která se stala součástí samostatné Ukrajiny, přičemž si zachovala část suverenity.

V současné době tedy Krym stále patří k Ukrajině. Putinovské Rusko má mocenské snahy už delší dobu, mohli jsme to vidět na příkladu Gruzie. Nyní, zdá se, dochází k opakování gruzínského scénáře. Lidem jsou rozdávány ruské pasy, zejména rozpuštěné jednotce Berkut.

Obyvatelstvo vyjadřuje znepokojení a žádá Rusko o ochranu. Rusko prohlašuje, že nebude vůči prosbám nevstřícné, a posiluje osazenstvo pronajaté základny pro Černomořskou flotilu. V současné chvíli se na území Ukrajiny nachází o 6000 vojáků víc.

Ruská vojska opustila prostory základny, aby prý "dohlížela na pořádek a chránila základnu a ruské zájmy". Po silnicích Krymu se pohybují obrněné transportery. Budovu krymského parlamentu obsazují neoznačení ozbrojenci vybavení moderními automatickými zbraněmi. Na budově zavlál prapor Ruska.

Prezident Putin navrhl parlamentu vyslání ozbrojených jednotek na Krym a uvedl: "V souvislosti s mimořádnou situací na Ukrajině, ohrožením životů občanů Ruské federace, našich krajanů a příslušníků ozbrojených sil Ruské federace na ukrajinském území v Autonomní republice Krym (...) podávám návrh na použití ozbrojených sil Ruské federace na území Ukrajiny až do normalizace sociopolitické situace v této zemi."

Horní komora ruského parlamentu Putinův návrh na vyslání vojsk schválila. Za pozornost stojí formulace "podávám návrh na použití ozbrojených sil Ruské federace na území Ukrajiny". Znamená to, že ruská vojska mají svolení k operacím na území celé Ukrajiny, nikoli jen na území Krymu.

Vznikly improvizované hraniční přechody a na území Krymu není prakticky možné se dostat. Jsme svědky ruské agrese a okupace území jiného státu v přímém přenosu. Rusko odmítlo jednat s Kyjevem o zárukách územní celistvosti Ukrajiny.

Express.co.uk přirovnácá situaci k připojení Sudet k nacistickému Německu. "Hitler tehdy také tvrdil, že se snaží ochránit místní etnické Němce," uvedl britský expert Jonathan Eyal z think tanku Royal United Services Institute.

Putin zkouší, kam až může zajít. A vsadím se, že svět neudělá vůbec nic. Maximálně pár bezzubých protestů a Ukrajina bude vydána napospas Putinovi, který si z ní ukrojí nejen Krym, ale celý východ včetně Donbasu.

Jakkoli se mohou jevit radikálové z Majdanu jako teroristé, jim šlo pouze o svržení vlády a prezidenta kvůli směřování Ukrajiny. Tady jde už o víc, o rozbití státu Putinem i za cenu vojenské intervence pod nám známým významem "bratrská pomoc". Naši komunisté mají po Brežněvovi další vzor, který mohou oslavovat.

Rusko se chystá na vojenskou okupaci území patřící jinému státu, a přesto se u nás najde spousta lidí, kteří tomu budou tleskat. Co kdyby požádali Putina o pomoc ruskojazyční obyvatelé Karlových Varů a on hned přispěchal tuto oblast vojensky obsadit? Určitě by tleskali o to víc.

Rusové jsou stejní. Nezměnili se, alespoň ti, kteří jsou u kormidla. Když se rozpadal SSSR, tak byli zaražení. Nyní jim narostla křídla a znovu ukazují své imperiální snahy včetně bezostyšného vpádu, okupace a odtržení částui území pro sebe v plné nahotě. Kremlu se stále věřit nedá ani dobrý den.

Převzato z Polanecky.blog.idnes.cz se souhlasem autora