Ještě nikdy za třicet let, co čtu The Economist, ten úžasně informovaný a s velkou erudicí psaný časopis, jsem nezažil takovou snůšku nepravd a protimluvů.

Řeč je o islámské imigrační vlně, kterou bych nazval existenční krizí, protože ji unijní politici nechtějí zarazit. Co to znamená, že se v Unii letos (zřejmě do července) objevilo „pouhých 270 000 nelegálních přistěhovalců, zanedbatelné číslo vzhledem k půl miliardové populaci Evropy“, když německý ministr zahraničí předpokládá nejméně 800 000 v samotném Německu a Angličané 500 000?

Podle eurostatu přijala Unie (2013) 1,7 milionu cizinců, loňský rok byl opět rekordní a letošní bude už superrekordní. Liberální Economist pod titulkem „Pusťte je a dejte jim práci“ argumentuje, jako by nevěděl, že pologramotnou, nepřizpůsobivou imigraci evropské státy zaměstnat nemohou, samy mají problém s nezaměstnatelnou nekvalifikovanou mládeží, ve Španělsku téměř 40 procent. „Arabové jsou mladí a stárnoucí Evropa získá vitalitu“, pěkně děkuju, to už snad nestojí za komentář.

„Studie prokazují,“ (které?) dočítáme se dále, „že přistěhovalci zakládají firmy a dopouštějí se méně těžkých zločinů než domácí populace.“ To je jistě pravda o Polácích v Anglii, ale řeč je o Sýrii, o Africe a Afghánistánu. A co ona velká ghetta v Malmö, Amsterdamu i Paříži, kam se policajti bojí strčit nos? Polovina vězňů v Anglii a ve Švédsku má muslimský původ, ač většina nejspíš ke své škodě nikdy nenavštívila mešitu. Potěší jen jedna věta, „že ne všichni, kteří mají z vývoje obavy, jsou bigotní.“ Jaká úleva! O něco dále se dovídáme o tragické situaci 16 000 Somálců, kteří žijí už třicet let v Helsinkách. Třicet osm procent mužů nezaměstnaných a jejich děti silně pokulhávají ve škole za svými spolužáky. A to má Finsko vynikající školy a přistěhovalci tam nežijí v kriminálním ghettu.

Nezodpovězenou otázku, proč si máme nechat zničit domov, článek naznačuje: „Všechny národy EU uznávají svou legální povinnost umožnit všem lidem, kteří mají oprávněné obavy z pronásledování, udělit azyl.“ Ano, ano, skutečně tahle utopie v dokumentech Unie je. Občanů se nikdo neptal, uzákonili to politici, kteří stejně jako redaktoři Economistu vyznávají politické náboženství, kult univerzálního lidstva, pro něž se máme obětovat stejně, jako pro svůj národ. Mluví o solidaritě, jako by nevěděli, že lidský soucit má svou hranici. Už půl století trvá absurdní politika otevřených hranic Evropy a má pokračovat. Zbývá ještě malá naděje, že dříve než začnou řádit pogromisté, se probudí realisté a idealistům to překazí.