Překlad článku, který před týdnem uveřejnil maďarský premiér Viktor Orbán. Odhaluje v něm, jak dopadne žaloba Polska a Maďarska proti navázání finančních prostředků EU na politické podmínky, o níž má Soudní dvůr EU rozhodnout v únoru. Podle Orbána je už rozhodnuto, což dává do souvislosti s dlouhodobým postupem a výroky představitelů Soudního dvora.

SAMIZDAT Č. 16

Soudní dvůr Evropské unie byl vždy důležitou součástí složitého aparátu EU. Jeho ambice však vzrostly na nebývalou úroveň a stal se vlajkovou lodí evropského federalismu. To je patrné z prohlášení předsedy Soudního dvora v souvislosti s případem, jenž k přezkumu předložilo Polsko a Maďarsko, a souvisejícího rozhodnutí, které se očekává 16. února. Podle prohlášení předsedy Soudního dvora bude toto rozhodnutí významným dokumentem v dějinách Evropské unie.

Soudní dvůr Evropské unie rozhodne 16. února o tom, zda je možné navázat vyplácení finančních prostředků, na něž mají členské státy nárok, na podmínky politického a ideologického charakteru. Vyjádření předsedy Soudního dvora nezanechává mnoho prostoru pro pochybnosti o pravděpodobném rozhodnutí, neboť prohlásil, že to, o čem musí soudci v Lucemburku rozhodnout, není projednávaný případ, ale budoucnost evropské integrace. Na jiném místě dal také jasně najevo, že rozhodnutí bude základem pro další fázi integrace.

Proto ve věci rozhodnutí z 16. února předem odkrýváme, že Soudní dvůr považuje federální Evropu za žádoucí. To není velkým překvapením: když Soudní dvůr viděl, že mechanismus evropské integrace vázne, vždy tlačil EU k federalismu; cíleně rozšiřoval její pravomoci a podkopával záruky národní suverenity.

Tato rozhodnutí ve skutečnosti nemají právní, ale politickou povahu, přičemž právo je používáno pouze jako nástroj k prosazení politického usnesení. Hlas je možná hlasem Jákoba, ale ruce jsou rukama Ezaua. Tato zkušenost však vyvolává zásadní otázku. Kdo je tu skutečným pánem budoucnosti evropské integrace?

Pro Soudní dvůr je co nejužší evropská integrace cílem, který má přednost před všemi ostatními úvahami a hodnotami.

Jeho členové se domnívají, že soud a soudci mohou nahradit politiky. Myslí si, že mají na právo nejen dohlížet, ale také jej vytvářet a rozvíjet. Domnívají se, že mohou členské státy donutit, aby postoupily do další fáze integrace.

Myslí si, že mohou členské státy podřídit orgánům EU v otázkách, které nejsou v kompetenci EU. Myslí si, že toho lze dosáhnout pomocí rozpočtového vydírání.

My se naopak domníváme, že budoucnost evropské integrace je v rukou členských států a jejich občanů. To my jsme zdrojem a konečným strážcem našich společných evropských hodnot. Domníváme se, že je pouze na členských státech a jejich občanech, aby rozhodli, jak chtějí spolupracovat a jaké pravomoci chtějí společně vykonávat. Myslíme si, že Soudní dvůr nás nemůže zbavit našich základních práv. Myslíme si, že Soudní dvůr nemůže o své libovůli vytvářet nové pravomoci EU.

V tomto boji jsme v nevýhodné pozici. Právo EU nám neposkytuje nástroje, které bychom mohli použít proti politickým rozhodnutím Soudního dvora a proti skrytému rozšiřování pravomocí. Členské státy proto musí podniknout kolektivní kroky na obranu svých práv. Členské státy se nesmí smířit se situací, kdy politická rozhodnutí přijímá Evropský soudní dvůr namísto národů a vlád členských států.

Tato záležitost se netýká pouze Polska a Maďarska: je to společná záležitost všech evropských občanů a členských států. Probuď se, Evropo!