Od společných česko-německých konferencí, včetně těch, které pořádá Společnost Bernarda Bolzana ve spolupráci s mnichovskou Ackermann-Gemeinde, se zpravidla očekává rozebírání vztahů našich národů dříve a dnes. Setkání, od roku 1997 konaná pod názvem „Dialog uprostřed Evropy“, však mívají mnohem širší záběr. Intelektuálové, novináři a politici z České a Slovenské republiky, Německa a Polska na nich rozebírají soužití Evropanů, evropských politických proudů a pitvají nebezpečná vzedmutí nacionalismu. To zatím poslední, nazvané „O smysl evropské integrace“, bylo v Brně o posledním březnovém víkendu navíc zaměřeno na souvislosti stávající ekonomické krize.

Řečníci se shodli, že bez Evropské unie, jejích mechanismů a pravidel, by dopady krize byly mnohem vážnější. Promyšlená evropská koordinace vychází ze společné minulosti, obdobného vnímání předností sociálně-tržního hospodářství, ale v neposlední řadě také z hlubokých křesťanských kořenů. Proto nebyla vůbec od věci otázka, na niž hledal odpověď prezident Ústředního výboru německých katolíků profesor Hans Joachim Meyer – „Mohou se o křesťanství opřít i nekřesťané?“

Součástí života církevních společenství a křesťanství samotného je již dávno dialog, debata jako konstitutivní prvek svobodné společnosti. Podle diplomata Jana Šíchy se ukazuje, že právě křesťanské prostředí v Evropě má vyprofilovanou jedinečnou platformu pro diskusi o principiálních otázkách příštího směřování západní civilizace. Další zkušeností, kterou mohou křesťanské církve Evropě předat, je potřeba efektivních institucí. Tu ostatně zmínili jako pro Evropskou unii klíčovou i přítomní europoslanci Klaus Hansch a Martin Kastle.

Stále lépe lze také sledovat průniky v hodnotových žebříčcích a programech usazených středoevropských politických proudů, zejména křesťanských a sociálních demokratů. K utváření aliance mezi křesťanskými a sociálními demokraty na základě ideové orientace bez ohledu na stranickou příslušnost v Brně vyzval Petr Pithart. Místopředseda Senátu navíc naznačil, že možné je hledat paralely nejen mezi blízkými politickými skupinami, ale i mezi blízkými národy. Vždyť demokratičtí politici bez ohledu na hranice by měli chápat, proč na minulou vážnou hospodářskou krizi ve třicátých letech dvacátého století zareagovali Němci masivním příklonem k Hitlerovi a Češi a Slováci - s určitým zpožděním -příklonem ke komunistické ideologii.

Podle historika Jiřího Hanuše dnes je nejslabší spojení mezi politickým katolicismem a liberálními politickými proudy. Jako ústřední protivník však z příspěvků aktérů brněnské debaty nevyšel liberalismus. Koneckonců, právě jeho principy si už v předminulém století do svých pokrokových programů zakotvili sociální demokraté. Polemika se zato vedla s neoliberalismem a jeho plochými koncepty.

Bývalý český sociálně demokratický premiér a donedávna evropský komisař Vladimír Špidla v dialogu s Christophrem Bohrem, zakladatelem hodnotové komise německé CDU, doslova uvedl: „Neoliberalismus není liberalismus: nezaměňovat. Neoliberalismus je oligarchizace společnosti na úkor demokracie.“ Podle Vladimíra Špidly nám dnes především chybí nástroje, jak současnou krizi překonat mimo rámec neoliberálního modelu. Nyní je prý třeba pokračovat v reformním kurzu a snažit se formulovat principy systému, který neoliberalimus nahradí. Jeden z důležitých principů Vladimír Špidla nabídl v provokativní tezi spojující míru daní s otázkou demokracie. Podle něj „demokracie může existovat jedině tam, kde je daňová kvóta vyšší než třicet procent, protože stát musí být s to mobilizovat prostředky srovnatelné s jinými aktéry.“

Brněnská konference věnovaná smyslu evropské integrace podtrhla několik trpkých pravd – jako například, že globální krize zdaleka není u konce nebo že velké korporace jsou protihráčem, kterého není radno podceňovat. Společné kořeny a zájmy demokratických politických formací, ať už křesťanských a sociálních demokratů, ale i evropských liberálů či zelených, však mohou být inspirací a zároveň motorem další fáze evropského sjednocování. V ostré asijské a americké konkurenci je nesmírně cenné uhájit evropské tradice, evropský životní styl, evropský sociální model, ovšem též evropskou novodobou schopnost vést dialog napříč politickými či intelektuálními tábory. A také tábory národními. Stokrát mohou být dávné rány Čechů, Slováků, Poláků a Němců citlivé. Nicméně výzvy, které před námi stojí společně a nedílně, lze zdolávat jen tehdy, naučíme-li se dívat na evropskou historii, současnost a budoucnost z ptačího nadhledu a zvládneme-li umění analyzovat problémy kontextuálně a bez předsudků.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6