Není sporu o tom, že brexit odhalil, že jednota Evropské unie je už jen propagandou. Ve Francii je pro vystoupení 48 %, v Itálii je to 41 %, v Německu 30 %, ve Španělsku 26 %, v Polsku 22 % občanů. Agentura uvádí, že cca 33 % občanů v EU chce samostatný stát a samostatné hranice.

Politické zděšení

Zděšený výkřik české vlády, že obdobné hlasování, jako byl brexit, je v České republice vyloučené, něco napovídá. Napovídá to, že vláda má z výsledku strach. A není to jen česká vláda. Otázkou tedy je, proč mají vlády členských zemí EU z takového hlasování obavy.

Odpověď je jednoduchá: Současná EU neumí vůbec řešit závažné problémy a i v jiných otázkách zklamala očekávaní mnoha občanů.

Argumentační slabost

Nejčastějším argumentem politiků a novinářů v českých médiích proti vystoupení z EU je přísun dotací. Druhým argumentem je možnost obchodování, tedy vývozu do zemí EU. Oba argumenty mají svou váhu. Čistá pozice ČR vůči EU byla v roce 2014 celkem 76 mld Kč a v roce 2015 přes 151 mld.Kč. Tedy o tolik jsme více dostali, než odevzdali. Peníze to rozhodně nejsou malé (viz). Vývoz ČR do zemí EU se pak pohybuje v rozpětí 73-83 % (zdroj). Přebít tyto argumenty se zdá být nemožné.

Leč přes svou nespornou ekonomickou váhu mohou být tyto argumenty nakonec slabé.

Jiné hodnoty

Dotace dnes představují to nejhorší pokřivování volného trhu a jsou hlavní přičinou, proč drobní a střední podnikatelé nečerpají úvěry. Trestat za to banky zápornými úroky je asi tak užitečné jako šlehat bičem moře, protože vytváří vlny. Opakovaně se ukazuje, že podnikatel bez dotací nemá proti tomu s dotacemi šanci. Tak ten bez dotací nepodniká a v lepším případě si nepůjčuje. Stagnace a nezaměstnanost už je jen následkem neskutečně chybné dotační politiky EU. Pomineme-li, že dotace mnohdy slouží i ke korupčnímu jednání, potom jejich současné směřování a užívání není a nemůže být důvodem k členství v EU. Dotace se staly rakovinou spojené Evropy.

Musí proto existovat i jiné hodnoty pro členství v EU

Právní jistoty a svoboda

Nejpřitažlivější na západní Evropě byly (vedle možnosti podnikat) celá léta dvě hlavní skutečnosti. Právní jistota a svoboda slova a pohybu. Svoboda pohybu zatím trvá, dokonce je vylepšena schengenskými dohodami. Právní jistoty jsou ale značně rozmetány. Svoboda slova rovněž. Rozmetány především Německem.

Připomínat zde neslavné protiprávní pozvání kancléřky Merkelové je nošením dříví do lesa.

Připomínat cenzuru televize ZDF, cenzuru ve švédských médiích a znovu připomenout, že tzv. politická korektnost se přiblížila systematickému opakování lží, se sečtělému čtenáři jistě nemusí. Ale ztráta právní jistoty, zemím V4 tak známá, je ranou pro členství v EU. Cenzurou a nesmyslnou politickou korektností vynucovaná stanoviska jsou další ranou do přitažlivosti EU pro všechny občany, nikoliv jen pro ty ze zemí V4.

Místo právní jistoty a svobody máme moloch, který občany nechrání a zbytečně je komanduje.

Obchod a obchod

Argument vzájemného obchodu patří mezi velmi významné. Představa, že by se vystoupením České republiky z EU vzájemný obchod zcela zastavil, se jeví jako nereálná. K omezení by asi ale došlo.

K jak vysokému a škodlivému, nedokáže nikdo předem spočítat. Stálo by takové riziko za to?

Jsou-li jiné důvody pro odchod z EU, mohou nakonec převážit na obchodními výhodami.

Přívalová migrace

Politická chyba současné berlínské vlády nespočívá v tom, že přijala milion migrantů. Je to bohatá země a může si to dovolit. Chyba spočívá v trvzení, že se jedná o pracovní síly, které způsobí německý ekonomický zázrak č. 2. Výzkum renomovaného německého ekonoma Sinna ukazuje, že 15 % příchozích Syřanů je negramotných a dalších 60 % je na úrovni 3. ročníku základní školy (zdroj). Drtivá část z cca 700 tisíc migrantů navíc nejsou uprchlíci a jsou na tom se vzděláním ještě hůře.

Největší chybou Berlína je snaha vnutit tyto svévolně pozvané lidi jiným státům. To činí EU nevěrohodnou a naprosto nepřijatelnou. Drtivá většina občanů EU ví, že jen malá část přichozích migrantů nalezne práci. Drtivá většina občanů EU už ví, že platí rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, který roce 2003 rozhodl, že šaría je neslučitelná s demokracií (viz). Je předem jasné, že vzájemné soužití s nově přichozími se nebude lišit od neutěšeného až zoufalého stavu v západní části EU a taková vyhlídka společného života je pro většinu Evropanů více než nelákavá. Budou na nemalou část zbytečných příchozí muset odevzdávat svůj podíl z daní a ještě budou terčem náboženských útoků. Takovou volbu nikdo dobrovolně nepřijme. Samozřejmě vyjma tzv. vítačů, což jsou nezřídka lidé žijící z cizích peněz, kteří bez odpovědnosti často radikálně vnucují svůj pohled na tzv. rvropské hodnoty.

Především kvůli jim se tento termín zcela zprofanoval.

Řešení musí být radikální

Nebude to ani vteřinu pro mnohé příjemné a nebude to u mnohých populární. Radikální řešení je na místě. V ponížení kompetencí Evropské komise, v růstu pravomocí Rady Evropy, v omezení členů Evropského parlamentu se svěřením dohledové pravomoci nad legislativou Evropské komise, se zrušením dotací a využitím těchto peněz na celoevropské projekty, s nástupem řešení migrace tzv. australským způsobem. Doba vzájemného poplácávání po zádech skončila. Doba dalšího zavádění eura také a společná měna EU nemůže pokračovat za současných podmínek, kdy slouží už asi jen jednomu státu a ostatním způsobuje těžko řešitelné obtíže.

Radikální řešení musí zahájit Francie a Německo. Kdysi vítaná EU se pomalu stala odpudivou organizací. Změnit tento stav je nejen pro Evropu , ale i ostatní svět žádoucí.