Diskuse o islámu v Evropě jsou často velmi emotivní. A je pravděpodobné, že s každou další kauzou, která bude ukazovat problematickou slučitelnost hodnot západní a muslimské civilizace, bude emocí na obou stranách více. Ať už to budou kauzy podobné příběhu karikatur, statistické průzkumy ukazující kolik evropských muslimů podporuje zavedení islámského práva v Evropě nebo další sebevražedné atentáty v evropských metropolích.

Zcela nad věcí jsou často jen lidé, jichž se problém osobně netýká. Je těžké být zcela bez emocí, když vychováváte děti poblíž islámského ghetta, nebo když polovina dětí ve školní třídě nehovoří jazykem země, ve které žijí. Ale i přesto je důležité pokusit se emocím vyhnout a zůstávat vždy jen v rovině nekompromisních faktů.

Mnoho lidí v Evropě dosud nepochopilo, že se problém islámu týká i jich a zcela jistě se bude týkat i jejich dětí. Automaticky pak zaujímají pozici „objektivního pozorovatele nad věcí“ a ztotožňují se s politicky korektními frázemi, které slyší z úst politiků - „islám je mír“, případně „tolerantní islám byl unesen fundamentalisty“. To jim umožní dále spát bez nutnosti přemýšlet. Je pak velmi snadné a pohodlné smést rušivé výpovědi na adresu islámu pod koberec nebo je označit za islamofóbii a xenofóbii.

Nedávno jsem na jedné recepci hovořila o islámu s jedním českým vrcholným politikem. Nejdříve jsem si vyslechla monolog o náboženské toleranci, nutnosti hájit práva všech evropských občanů a nutnosti stabilizovat vztahy s islámskými zeměmi. Pak jsem se ho zeptala, zda ví, kolik procent evropských muslimů považuje islámské právo za dokonalejší model fungování společnosti než demokracii, kolik evropských muslimů importuje své manželky ze zemí svého původu nebo kolik procent muslimů žije v Rotterdamu a v Paříži a kolika procenty se podílí na trestné činnosti.

Následovaly jen velmi neurčité věty. Poté jsme hovořili o situaci v českém islámu, o duchovních vůdcích českých muslimů, jejich výrocích atp. Bylo velmi zajímavé sledovat, jak velmi rychle ztrácí pevnou půdu pod nohama a jak velmi málo toho ví o skutečném islámu. Nakonec se s výrokem „toto zatím neumí nikdo v evropské politice řešit“ se mnou rozloučil. Pro ty, koho podobné diskuse zajímají, uvádím několik bodů z této naší debaty k zamyšlení:

islamofóbie – podle slovníku cizích slov je fóbie neopodstatněný iracionální strach z cizího, neznámého. V kontextu islámu však toto slovo již dávno ztratilo svůj původní význam. Islám již dávno není v Evropě něčím cizím. Mnoho Evropanů už ví, jaké hodnoty, zvyky a tradice přináší islám do Evropy. Mluvčí muslimů žijící v Evropě sice vehementně trvají na tom, že islámské země nežijí ve shodě s tím pravým islámem. Ale ten, kdo zná historii islámu, který staví Alláhovu vůli nad práva jednotlivce a dává „pravým věřícím“ právo rozhodovat o osudech a životech ostatních, nemůže neprožívat mrazení v zádech.

šarí´a a demokracie – islámské právo šarí´a má velmi pevné kořeny – korán, islámskou tradici, výroky proroka Mohameda, zvyky. Není možné ho měnit bez nalezení dostatečných opor v těchto zdrojích. Za časů Mohammeda a jeho přímých následovníků islám vždy vítězil, neumí se přizpůsobovat okolnímu světu, vždy ho chtěl ovládat a má k tomu pověření „od Alláha“. Mohamed žil v době, kdy již mnoho set let byla známá koncepce demokracie - je tedy bláhové se domnívat, že islám dnes demokracii přijme s otevřenou náručí.

kritika islámu – pokud se jí vzdáme, abychom nezranili náboženské cítění muslimů, vzdáme se naší vlastní kultury. Západní civilizace hledala odpovědi, nepřijala jako pravdivé nic, co by si sama neověřila. To je v islámu neakceptovatelné. V islámu již bylo vše podstatné jasně zjeveno a nevyžaduje to již další filozofickou analýzu. Ti, kdo se označují za příznivce reformních hnutí v islámu, velmi často za vrcholné reformy považují to, co by jiná kultura považovala za posun od 11. století ke století 12.

sekularizace – je základem naší kultury. Paradoxně chrání všechny věřící, aby mohli svobodně vyznávat svou víru. Odsunula náboženství do soukromé sféry, ale chrání právo člověka věřit tomu, co považuje za správné. Pokud akceptujeme ve sféře veřejného života náboženské předpisy týkající se oblékání, stravy, rodinného života či občanského práva muslimů, velmi rychle se naše svobody a volnost rozpadnou. Evropanka nebude smět do muslimské čtvrti, budou muset zmizet obchody prodávající a propagující zakázané požitky a to vše bude jen začátek… Je velmi zajímavé přečíst si, co například o sekularizaci a možnosti, aby muslimům vládl nemuslimský vůdce, soudí představitelé českých muslimů (viz článek autorky „Čeští muslimové nechtějí demokracii“).

vzdělání v islámu – muslimští vůdci často hovoří o tom, jak důležité je, aby muslimové byli vzdělaní v islámu. Ale paradoxně čím více jsou evropští muslimové vzdělaní v islámu, tím těžší je pro ně zařadit se do života evropské společnosti. Muslimové tvrdí, že chtějí málo: jen zvláštní přestávky na modlení, zvláštní stravu, zvláštní volna, zvláštní oblečení, zvláštní pravidla pro jejich ženy, omezení kontaktu s nemuslimy, nadstandardní benevolenci pro jejich kulturní požadavky, zvláštní třídy pro chlapce a dívky, a v budoucnu samozřejmě začlenění prvků islámského práva do zákonů dané země. Muslimové jsou sice v mešitách vyzýváni k trpělivosti, dokud jsou ve výrazné menšině, a následování evropských zákonů tam, kde nejsou v rozporu s islámským právem, ale co až jim trpělivost dojde, nebo jejich počet překročí hranici výrazného politického vlivu? Co pak, smíříme se s islámskými tradicemi?

evropské hodnoty versus islám – evropské hodnoty jsou jiné, než ty islámské. Stačí si jen přečíst jakoukoliv knihu o islámském právu. Můžeme to bagatelizovat, hovořit na různých fórech o univerzálních právech a svobodách všech občanů, ale základní otázky zůstávají: „Chceme žít podle islámských pravidel? Chtějí muslimové žít podle hodnot západní civilizace? Nebo v Evropě budeme akceptovat různé právní, morální a společenské standardy? Tam, kde muslim považuje za správné a žádoucí, aby patřičně zahalená žena „následovala doporučení“ manžela, tam obránci lidských práv a svobod musí protestovat. Nebo máme jiné řešení?“ A dokud nebudeme mít jasnou a pro všechny uspokojivou odpověď na tyto otázky, neměli bychom s multikulturními experimenty zatím přestat? Co přitahuje muslimy do Evropy? Lepší ekonomická situace?

sociální pomoc imigrantům – sociální pomoc pro jednoho kulturně těžce přizpůsobivého imigranta neevropského původu je pro Evropu finančně nákladnější, než pomoc pro celou jeho rodinu v zemi jeho původu. Kromě toho problém neřešíme. Problém s rostoucí populací v afrických a blízkovýchodních zemích jen dále narůstá, a přesouvá se do Evropy. Kolik imigrantů může Evropa přijmout, aniž by změnila svou kulturní, politickou, lidskou nebo náboženskou identitu? A bude tento posun vyhovovat „původním“ evropským občanům, nebo jen zvýší napětí mezi občany?

duchovní vůdcové evropského islámu – zde bych za příklad uvedla české muslimy. V islámském světě, roztříštěném do mnoha názorových proudů, platí jedno pravidlo. Kdo financuje mešitu, ten určuje směr a dosadí i místního imáma. Při pohledu na knižní tvorbu českých muslimů, pocházející z mešity na Černém mostě, nikdo nemůže být na pochybách, kdo určuje pravidla hry. Júsuf al Qaradáwí, nekorunovaná hlava islámského bratrstva. Stačí jen vložit toto jméno do vyhledávače na internetových stránkách www.memritv.org a duchovní profil tohoto muže odkryje hloubku českého islámu. Sebevražední palestinští atentátníci jsou hrdinové, nemravné svobodné dívky je třeba potrestat bičováním, západní kultura je nemravná a další hluboké myšlenky. Tito vůdcové se již naučili pohybovat v mezích evropských zákonů, obsah jejich učení je však stále stejný.

kdo jsou evropští konvertité – opět za příklad uvedu české prostředí. Přesné údaje nejsou známé,ale sami čeští muslimové uvádí počet okolo 400 českých konvertitů k islámu. Z toho asi 80-85% tvoří české manželky muslimů. Zbývá tedy asi 60-80 českých muslimů, kteří se rozhodli přestoupit na islám „bez vnějších vlivů“ pro jeho ideologickou přitažlivost. Stačí opět použít internetový vyhledávač a aktivity těchto lidí se objeví v celé kráse. Internetové stránky www.muslimskelisty.cz, www.bezcenzury.org, www.sionismus.cz, www.radioislam.org, blog liberálních muslimů. Doporučuji tyto stránky každému čtenáři, výběr témat, kterým tito lidé věnují svůj čas, ukazuje dosti jasně, kde stojí a jak uvažují. Velká část z těchto konvertitů jsou mladí lidé kolem 25 let, z nichž mnozí nikdy nebyli na Blízkém východě. Žijí ve světě své vlastní verze islámu, o kterém zbytek světa neví. Svůj díl práce však odvádí výborně.

Podobných otázek k zamyšlení by bylo možné zajisté najít mnoho, ale vždy, když o nich uvažuji, vzpomenu si na jeden starý výrok pana Chestertona: „Neboř ploty, dokud nezjistíš, proč byly postaveny“. Zdá se to velmi konzervativní, ale myslím, že je to navýsost moudré.

www.eurabia.cz