Vystřízlivění z fungování EU je pro mnohé dost tvrdé a události kolem imigrační vlny posledních tří let a odchod Velké Británie z EU ukazují drsnou realitu: vysoké orgány EU, obsazené nejtvrdšími zastánci federalizace Evropy ať to stojí, co to stojí, aplikují předpisy EU jen tehdy, kdy se jim to hodí.

Proces zjevně vedoucí k sankcím, který byl zahájen proti Polsku, Maďarsku a Česku, je jednoznačně opřen o závěr, že rozhodnutí o kvótách, prosazené proti vůli menšiny členských zemí, je zákon a basta. Kolem toho se šíří mlha argumentací přátel takového řešení spočívající v tvrzení, že špatný zákon je přece jen zákon a je třeba jej dodržovat. Jenže totéž mělo platit o Dublinské konvenci, která založila tzv. Dublinský systém (nař. č. 604/2013). Cílem tohoto systému bylo zabránit dvěma základním jevům, které se postupně v EU rozmáhaly, a to jednak tzv. refugee in orbit, tj. stavu, kdy se žádný ze států necítí být odpovědný za azylové řízení, a dále měl zabránit žádostem azylantů potulujích se v schengenském prostoru v několika zemích souběžně. Jenže byla to Angela Merkelová a jí v patách špičky EU, které hodily tento zákon přes palubu v r. 2015 a tím bylo dosaženo přesně toho, čemu měl Dublinský systém zabránit. Takže platí: my můžeme porušit cokoli, když to vyhovuje nám, a vy držte pusu, když se to nehodí nám; a co vyhovuje vám, to nám je jedno. Ty žvásty kolem nevděku zemí V4 jsou jen balastem, který má zamlčet zásadní problém nereformovatelné EU: ignorace suverenity členských států a drsná likvidace suverénních států.

Anděla se ve své věži ze slonoviny nechala oslnit pitomým nápadem Německého svazu průmyslu, že je třeba velké množství čerstvých sil do průmyslu, a hodila zákon přes palubu. Italové a Řekové (ale ostatně i orgány EU) neprojevili nejmenší zájem o ochranu vnější hranice, protože dělat nepopulární věci a chránit hranice, to není agenda EU. Je to veteš. Dnes již Německý svaz průmyslu raději mlčí, protože imigranti jsou mu téměř stoprocentně k nepotřebě, ale lavina už je v pohybu. Takže nastupuje proces, kdy se nenapravují chyby, ale je třeba drsně proti vůli jiných zaonačit věci tak, aby se chyba v konečném výsledku jevila jako klad.

Stojí-li republika tváří v tvář výhrůžkám a sankcím jen proto, že někdo může porušovat zákony či jiná závazná pravidla EU a někdo se musí držet pravidla „Maul halten und weiter dienen“, pak je třeba žádat po našich politicích jediné: nenadělejte si do gatí, chovejte se jako reprezentanti suverénní země a nepřipusťte, aby neodpovědnost anebo s námi nekonzultovaný plán zaplavení Evropy miliony postupně stále agresivnějších imigrantů udělal našim dětem a vnukům postupně ze země afroarabský lágr. Pro to jste byli zvoleni.

Je vcelku zřejmé, že cílem tlaku holomků Avramopoulose, Timmermanse, Tuska a vrcholového opilce Junckera, celého mohutného prokrmeného aparátu EK a pochopitelně tety Anděly (na tu nezapomenout!) je
a) ani náhodou nepřiznat chybu a
b) především zabránit tomu, aby lidé přijíždějící do ČR či Polska z jiných členských zemí náhodou nezjistili, že to jde i jinak než s no-go zónami a že i v EU mohou existovat státy, kde nejsou části jejich území, kde platí právo šaría.a ne právo státu. Až tak jednoduché to podle mého názoru je.

Dobře naše politiky sledujme právě teď, před volbami, a nenechme se mást známkováním z xenofobie či populismu, které šíří mainstreamová média v čele s ČT a ČRo. Tady jde o budoucí osud nás občanů, našich potomků. Nenechme se mást plácáním europřilnavých politiků, politologů, filosofů a mudrlantů a lidskoprávních fanatiků, pro které jsou slova jako rodina, vlast či národ a národní zájem pouhá veteš. Láme se chleba a situace je opravdu vážná.

A takhle my tady žijeme.