Když se premiér Fiala ve čtvrtek vracel ze summitu NATO převzít předsednictví v EU, v rozhovoru pro Seznam Zprávy si liboval. Panuje prý nebývalá jednota. Státy na západě i jihu Evropy nám – tedy těm, kdo mají osobní zkušenost života ve sféře vlivu Moskvy – více naslouchají a naše obavy berou vážně. Z řečeného tak nějak automaticky plynulo, že téma Ukrajiny se za českého předsednictví nejen udrží, ale snad i posílí.

Petr Fiala mluvil logicky a nelze mu to vyčítat. Lídr, který se právě ujímá evropského úkolu, ho nemůže nahlas zpochybňovat. Ale mimo kamery a mikrofony by měl dbát i na jiné věci. Na to, co se skutečně děje na ukrajinském bojišti. Na to, jak se posouvají společenské postoje v samotné EU. Na argumenty, které zatím nezaznívají ani moc nahlas, ani od lidí s politickým mandátem, ale uchytávají se.

Nahlodávají představu Česka, Polska či baltských zemí, že Ukrajina ve válce uhájí své hranice před únorem 2014. Nahlodávají i předpoklad této cesty, totiž vítězství Ukrajiny. Pár ukázek na ochutnávku.

Izraelský vojenský historik Martin van Creveld se pozastavuje nad důležitými věcmi, které se v analýzách pomíjejí. Třeba že na Rusy obsazeném území se nerozvíjí guerillová válka. Nebo nad ekonomickou odolností Ruska vůči sankcím. Nebo nad dopady války na samotný Západ – sem patří sílící inflace i fakt, že jsou zabavovány majetky oligarchů, aniž by bylo právně jasné, kdo je vlastně oligarcha.

Henry Kissinger to schytal už v Davosu, když na videokonferenci řekl, že válka má skončit na pozicích z 24. února, tedy nechat Rusku územní zisky z roku 2014. Vyvolal bouři odporu, ale teď, když to vysvětluje v médiích (jde jen o 7 procent ukrajinského území, což je menší díl, než jaký ztratila vláda Kypru po turecké invazi) a chválí zdrženlivost německé vlády, zní už skoro mainstreamově, že.

Skupina vlivných německých intelektuálů sepsala už druhý apel k ukončení války na Ukrajině – a jak asi tušíte, neapeluje na Moskvu, ale na Kyjev a zvláště na ukončení zbrojních dodávek Západu. Hlavním viníkem pokračování války je prý vojenská pomoc napadené zemi, což je argument známý z gangsterských filmů: „Nebraň se, nebo to bude horší.“ Ale v nemalé části společnosti to rezonuje.

Našinec s jistou životní zkušeností a formativními zážitky to pokládá za projev appeasementu. Za demagogii, která do značné míry vytěsňuje vinu Putina a z Ruska dělá jakési zvířátko. Když v zoo někdo strčí ruku ke kleci s tygrem a ten ho do ní kousne, chyba je jasně na straně člověka. Ale Rusko snad není zvíře v zoo bez vlastní odpovědnosti.