Ještě ani ne před měsícem na summitu v Rize se společně smáli, přetahovali o kravatu, poplácávali po zádech. To ještě Alexis Tsipras, premiér Řecka vrávorajícího nad propastí krachu, měl po boku mocného zastánce. Jednoho z nejdůležitějších v osmadvacítce: šéfa Evropské komise Jeana-Clauda Junckera.

Tenhle víkend ale ukázal, že trpělivost má své meze. A že i kliďas junckerovského typu – tedy politik, který posledních třicet let strávil nekonečnými a často předem zatracovanými vyjednáváními v evropských strukturách – má jen jedny nervy. Byť dosud v bruselských kuloárech označované za bezmála ocelové.

Juncker se na řeckého premiéra naštval. A to pořádně. Dokonce tak, že mu v sobotu ani nezvedl telefon, jak přiznal novinářům před zahájením schůzky sedmi mocných ekonomik (G7) v bavorském Garmisch-Partenkirchenu.

„Nemám osobní problém s Alexisem Tsiprasem, ba právě naopak,“ citoval šedesátiletého Lucemburčana ekonomický list Finacial Times. „Byl to můj přítel, je to můj přítel. Ale upřímně, k udržení přátelství je třeba dodržovat alespoň minimální pravidla,“ dodal jeden z takzvaných architektů eura, společné evropské měny. A i o její zachování se nyní hraje. Dramaticky zadlužené řecké ostrovy stále odkládají splátky zahraničním věřitelům. A čím dál víc jim hrozí odchod z eurozóny a návrat k drachmě. Zastánců ubývá. Hůl nad nimi lámou mnozí, třeba francouzský ministr financí Michel Sapin nebo jeho německý protějšek Wolfgang Schäuble. Ty všechny dosud Juncker uklidňoval a přesvědčoval, aby řecké potížisty nezatracovali.

Minulou středu Juncker ještě mluvil „o prostoru k jednání“. O dvacet let mladší Řek mu při osobní schůzce slíbil poslat připomínky k řešení, jež sesumírovali mezinárodní věřitelé. A to do druhého dne. Ve čtvrtek však šéfovi Komise nic nepřišlo, ani v pátek, natož v sobotu. Místo toho si ale mohl poslechnout Tsiprasův páteční projev v řeckém parlamentu, kde premiér návrhy označil za „absurdní, provokativní a nepřijatelné“.

To už by rozčílilo kdejakého stoika. „Prezentoval nabídku tří institucí (Mezinárodního měnového fondu, Evropské centrální banky a Evropské unie) jako ,ber, nebo nech být‘, ale to rozhodně není ten případ,“ rozčílil se Juncker. Jediné, s čím dosud Atény přišly, bylo sloučit všechny červnové splátky, které původně měly vyplácet pátek co pátek, do jedné a tu vyřešit až na konci měsíce. Věřitelé na to přistoupili. Upřímně, nic moc jiného jim nezbývalo. Varovným signálem pro řeckou vládu by však mělo být, že poslední mohykán mezi jejími spojenci toho začíná mít dost. Juncker si Grexit neboli odchod země z eurozóny docela jistě nepřeje, ale jak tuhle sám řekl, „nikdo neumí vytáhnout králíka z klobouku, aby tomu zabránil“.

LN, 9.6.2015