Evropská unie se stala zelenorudým sebevražedným atentátníkem

Když vyhraje ideologie nad logikou, fakty a zdravým rozumem, je to vždy pověstné Pyrrhovo vítězství. A právě takto s neuvěřitelnou vehemencí „vyhrává“ současná Evropská unie. Bohužel poraženými jsme my.

Děje se to stále znovu a znovu. Příkladem absurdních rozměrů je migrační krize a celá otázka nelegální migrace. Evropská unie nejenom, že nedokázala ochránit vnější hranice ani své občany a to ani v schengenském prostoru, ale dokonce rozjela masivní kampaň proti všem projevům kritiky, nesouhlasu či obav z migrace a jejích důsledků.

Ve stejném duchu vyrazily orgány EU na zteč také proti právu Evropanů na vlastní obranu. Pod záminkou boje proti teroristickým útokům, které se i „díky“ postoji EU k migrační krizi staly bohužel celkem běžnou součástí evropského života, probíhá boj proti držitelům legálních zbraní, kteří se ovšem na terorismu nepodíleli ani v jednom případě.

Úplně stejný, tedy sebevražedný přístup zvolila unie i ve „svaté válce“ proti globální změně klimatu. Zahájila totiž brutální tlak na snižování emisí, zejména CO2. Tenhle tlak, který vede k dramatickému zdražování elektřiny, tepla, automobilů a mnoha dalších věcí, však uplatňuje pouze vůči členským zemím. V důsledku tak vůči svým občanům. Nám se vše zdraží, naše firmy ztratí konkurenceschopnost, v ohrožení jsou statisíce pracovních míst.

Je to absurdní nesmysl. Víte totiž, které země tvoří první desítku největších světových producentů emisí CO2? Jsou to: Čína, USA, Indie, Rusko, Japonsko, Německo, Jižní Korea, Irán, Saudská Arábie a Kanada. Ano, čtete správně. Ze zemí EU je zastoupeno pouze Německo, jehož příspěvek navíc tvoří pouze jen něco málo přes 2 procenta světových emisí. Pro srovnání u Číny je to přes 28 procent, Američané produkují kolem 16 procent emisí.

Také byste očekávali, že Evropská unie, pokud si vzala za cíl ochranu životního prostředí (což je samo o sobě určitě chvályhodné), bude především tlačit na klíčové znečišťovatele? Opak je bohužel pravdou. Po hlavách a peněženkách dostávají evropské firmy a evropští občané.

Až fanatický ideologický tlak evropských levičáků a ekologických aktivistů nemíří ven, ale dovnitř, což je v důsledku sebevraždou v přímém přenosu. Paradoxní je, že spousta komentátorů v médiích u tohoto přenosu jásá.

Tento eurovlak je navíc tak rozjetý, že už nejde zastavit. Jedinou šancí je z něj vystoupit.