Dotační politika Evropské unie je zkorumpovaná už z podstaty. Je zkorumpovaná, i když není zkorumpovaná. Protože i tam, kde se rozdělování peněz děje tak zvaně legálně, nejde o menší korupci než tam, kde se děje ilegálně.

Dnes proběhly médii tyto dvě zdánlivě nesouvisející zprávy.

Kvůli čerpání dotací na severu Čech policie obvinila sedm lidí, mezi nimi i čelného představitele Rady regionu soudržnosti Severozápad, který rozděluje evropské dotace pro Ústecký a Karlovarský kraj.

"Měl jsem tu možnost jednat s Heiderem Heydrichem, aby se zámek uvedl do původního stavu. A on nabídl pomoc sehnat peníze, například přes EU," řekl starosta obce Panenské Břežany Libor Holík.

Obě zprávy ale přes svou odlišnost popisuji jeden jediný jev. Brusel z daňových poplatníků vytáhne stovky miliard, část spotřebuje na vlastní provoz (asistent europoslance bere půl miliónu měsíčně) a část různými oklikami a přes různé mezičlánky milostivě vrátí lidem zpět v podobě spolufinancování kdovíjak vybraných projektů.

Copak může existovat nějaké objektivní kritérium, podle něhož se ony dotace rozdělují? Vždy jde jen o subjektivní posouzení, o styky, reference, známosti. Třeba v jednom městečku dostalo tuhle najednou dotace tolik zájemců o provozování pedikúry, že by tam musely bydlet samé stonožky, aby dotovaní pedikéři měli na starost aspoň jednu nohu denně.

Nedávno jsem navštívil jeden nový malý pivovar. Majitel mi sdělil, že 40 procent investic má z dotace EU. Jeho konkurenti nedostali nic, neuměli si to tak vyběhat. Takže on ušetřené peníze použil na jiné podnikání a k tomu zlevnil své pivo tak, že to konkurence může zabalit.

Každá z těchto dotací křiví trh, je protekcí pro jedny a diskriminací pro druhé. Každá znamená zmarnění peněz, které by jinak lidé sami užili šetrněji, efektivněji, lépe a zodpovědněji.

Léta nás krmili argumentem, jak je evropská integrace užitečná kvůli tomu, že existují problémy přesahující hranice států, u nichž je třeba spojit své síly, domluvit se na postupu a společně věc i zaplatit. Dobrá.

Je ale tím problémem přesahujícím hranice států můstek přes potok někde v lese na Vysočině? Proč tedy u toho můstku stojí cedule drahá skoro jak ten můstek sám, že projekt byl financován z prostředků EU? To si ten můstek nemohli zaplatit obyvatelé ze sousedních vesnic sami? To museli povinně odevzdat své peníze do Bruselu a pak čekat, až tam někdo daleko rozhodne o tom, že zrovna jejich můstek je problémem kontinentálního významu, vyžadujícím finanční toky napříč kontinentem sem tam?

Nemyslím si, že děti mají pykat za hříchy svých rodičů. Zvláště tehdy, když se k jejich odkazu dokáží čestně postavit. Proto mi nijak nevadí angažmá syna říšského protektora a kata českého lidu Reinharda Heidricha ve věci obnovy zchátralého zámku v Panenských Břežanech. Jenže to by podstatou toho angažmá muselo být to, že peníze vysolí ze svého. Nebo že třeba zorganizuje sbírku mezi potomky prominentních nacistů. On se ale podle starosty Holíka nabídl, že sežene peníze „například“ přes EU.

Takže ono jde sehnat peníze přes EU nějakou přímluvou? To tam má pan Heydrich tetičku? Čí tetičky tam tedy rozhodují? A jaký je pak rozdíl mezi takovou přímluvou (kdoví, jaká je její podoba) a tím, co se podle některých informací dělo na ústeckém úřadě pro rozdělování bruselských dotaci?

Všechny peníze z dotací EU jsou rozdělovány podobně. Některé proti nějakým pravidlům, jiné podle nějakých pravidel. Všechny jsou ale rozdělováním z cizího, rozhodováním o našich penězích podle voluntaristických kritérií a podle zcela subjektivních motivů. Složitá byrokracie kolem hodnocení projektů, která má údajně tento voluntarismus omezit, v tom jen dělá větší mlhu a zmatek. Kdo se v tom chaosu umí pohybovat, může slibovat a rozdávat, jak je mu libo. A miliardy lítají.

Komu by se nechtělo zlepšit image svého jména za cizí peníze! Komu by se nechtělo být zapsán jako zachránce památky, když to zaplatí chudák poplatník? Ne, to není kritika pana Heidera Heydricha. To je kritika od základu zkorumpovaného systému dotací EU. Pryč s ním. Do Bruselu už nic neposílejme a nic od něj nechtějme.

Převzato z blogu autora