Emmanuel Macron má velkou šanci stát se novým francouzským prezidentem. V prvním kole svedl vyrovnaný souboj s Marine Le Penovou a v kole druhém očekává podporu od ostatních poražených kandidátů.

Ve svém prvním vystoupení před televizními kamerami po oznámení průběžných výsledků se snažil vystupovat jako budoucí francouzský prezident. Prohlásil, že chce být prezidentem „všech Francouzů“, a poděkoval za podporu, kterou mu již vyjádřili poražení kandidáti republikánů a socialistů.

Macronovi se již dostalo podpory od předsedy Evropské komise Jeana-Claude Junckera a pomoc při kampani před druhým kolem mu nabídl kandidát na německého kancléře Martin Schulz s tím, že by po případném úspěchu SPD v podzimních volbách do Spolkového sněmu on a Macron spolupracovali na evropské úrovni. Před tímto jakoby „novým“ tandemem Macron-Schulz bychom se však měli mít velmi na pozoru.

Schulz je všechno jiné než idealista snící nové představy o tom, jak by se měla EU dále rozvíjet. Je to přesvědčený socialista, který ve funkci předsedy Evropského parlamentu jasně prokázal svou ochotu provádět stále hlubší a hlubší integraci EU. Některé plány Macrona na vytvoření nové funkce evropského „ministra financí“ pro země eurozóny jdou ještě mnohem dál, než snad pánové Juncker a Schulz měli odvahu kdy jít. Z přirovnání Macrona k bývalému americkému prezidentovi Baracku Obamovi, který byl velmi silný v krásných projevech a slabý v praktické politice, lze dokonce usuzovat, že by Francii pod Macronem mohl čekat podobný osud. Proto, i když se Macronova první povolební řeč celá nesla v duchu velké tolerance a usmíření a měla ho představit jako prezidenta „sjednotitele“, bude-li tak nekompetentní zejména v mezinárodní politice směrem k EU, jako byl Obama v politice světové, žádné zásadní změny se nedočkáme.

Problémy Francie, její nízký hospodářský růst a vysokou nezaměstnanost, nedokáže vyřešit proklamacemi. Obama měl ve svém druhém volebním období štěstí na obnovu konjuktury v americké ekonomice. Francie však ani v současné konjuktuře neprosperuje a má zcela zjevné ekonomické nerovnováhy, které stále udržují velkou úroveň nezaměstnanosti a nízký růst ekonomiky. Nedokážu si vůbec představit, že by Macron usiloval o vypuzení Řecka z eurozóny, stejně jako to, že se vzdá trvalé dotační politiky z EU do francouzského zemědělství. Podle otce Le Penové je Macron „převlečený socialista“ a bude sázet na další růst globalizace. Právě v ní vidí Le Penová důvody francouzských ekonomických potíží, neboť Francie není v rámci EU ani světa dostatečně konkurenceschopná, a proto chce francouzskou ekonomiku více chránit. Bez evropských dotací do francouzského zemědělství by však tento segment ztratil přísun financí, který ho drží nad vodou.

Macron sice podle většiny odhadů pro druhé kolo Le Penovou snadno porazí, jeho problém však bude „náraz na tvrdou realitu“. Ta mu natolik omezí manévrovací schopnost, že jeho vize reforem utrpí velké fiasko. On totiž skutečně je „centrista“ jenom z donucení, protože jako socialistický kandidát by dopadl špatně. Do druhého kola francouzských voleb zbývá ještě čtrnáct dní. Macron může dojet kampaň v pohodě a vyhrát, ale také se může stát hodně nepředvídatelných věcí a Macron vyhrát nemusí. Ať s Macronem či s Le Penovou, nečekají Francii dobré časy. Škoda jen, že mediální byznys naprosto odrovnal šance jediného kandidáta, který byl z mého pohledu pro francouzskou politiku nadějí na postupný růst ekonomiky, a to Francoise Fillona. Nejsem si ale vůbec jistý, že jeho voliči skutečně v masovém měřítku podpoří Macrona, spíše k volbám nepůjdou.