Řecko v roce 2012 ochranu pevninské hranice s Tureckem, přes kterou k velké nelibosti řeckých úřadů do Evropy pronikali nelegální imigranti, posílilo plotem.

V důsledku tohoto radikálního opatření se pak z tureckého území vzlínající proud migrantů přesu­nul směrem k bulharské hranici. Což přimělo Bulharsko k rozhodnutí zabezpečit lépe svoji hranici s Tureckem tím, že ji rovněž obežene plotem, který by pevninský příval imigrantů ze zemí Blízkého východu a severní Afriky zastavil. Výstavbou plotu se bulharské úřady zároveň sna­žily EU přesvědčit, že si zaslouží přijetí do Schengenského prostoru. Neboť jedním z důvodů, proč Unie žádost Bulharska odmítala, byly „nedostatečně zabezpečené hranice“. Ovšem to Bulhaři ještě netušili, že výstavba jejich plotu bude podle lídrů Evropské unie v rozporu s „evropským humanismem“ a v přímém rozporu s názorem Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR). Jak totiž prohlásil Erno Simon, mluvčí UNHCR, má každá evropská země sice právo chránit své hranice tak, jak považuje za nutné, zároveň však musí „zajistit, aby lidé prchající před válkou a pronásledováním neměli v cestě žádné překážky“.

Podobně se letos v létě na jižní hranici se Srbskem rozhodlo svůj plot vybudovat Maďarsko. Ma­ďarský ministr zahraničí Péter Szijjártó tuto koncepci ochrany hranic před Ev­ropskou komisí obha­joval tím, že maďarský plot není jen obdobou toho, jenž byl v minulosti vybu­dován mezi Spojenými státy a Mexikem, ale že podobné ploty v Evropě již existují na řecko-tu­recké a bulharsko-turecké hranici, ale i kolem španělských měst v severní Africe. I když se u nás o tom moc nemluví, do Španělska, které je pro migranty další vstupní bránou do Evropy, se afričtí „běženci“ kromě cesty po moři dostávali i po pevnině. Španěl­sko problém s ilegálními migranty u dvou autonomních en­kláv na severu Afriky, tedy měst Melilla a Ceuta, řešilo průběžně zdokonalo­vanými ploty. Neboť v okolí obou španělských enkláv v divokých táborech přebývá podle současných odhadů až 80 tisíc migrantů ze subsaharské Afriky, kteří se neustále pokouší proniknout do Ev­ropy bez nutnosti pře­konávat Středozemní moře. I když třeba Melillu od Maroka odděluje v loňském roce dostavěný trojitý, sedm metrů vysoký plot s ostnatým drátem, přesto houf afrických migrantů již dokázal, potom co zaútočil kamením a kovovými tyčemi na marockou pohraniční stráž, zdolat i takovouto údajně ne­překonatelnou bariéru.

Popravdě řečeno, proud migrantů ze zemí Blízkého východu a severní Afriky však díky plotům do Evropy dnes přitéká prakticky jen mořskou cestou. Přičemž největší masy migrantů míří ke břehům řeckých ostrovů, odkud pak pokračují do střední Evropy. Podle agentury Reuters však minulý týden v případě jednoho z aspektů masové migrace došlo k zásadnímu zvratu: Slovinsko poprvé začalo bránit ekonomickým migrantům v přechodu svých hranic. K tomu mluvčí slovinské policie Drago Menegalija uvedl, že „v uplynulých dnech přicházelo stále více lidí, o nichž máme důvody věřit, že jsou ekonomickými migranty.“ Podle jeho slov tak budou do Slovinska nadále vpouštěni pouze migranti ze zemí „kde se válčí“. Srbský ministr vnitra Nebojša Stefanović pak agentuře Reuters potvrdil, že Slovinsko skutečně začalo vracet imigranty, které odmítá vpustit na své území.

Melita Šunjičová, mluvčí Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR), pak minulý týden sdělovací prostředky informovala o tom, že Srbsko a Makedonie začaly pouštět na svoje území jen uprchlíky ze Sýrie, Afghánistánu a Iráku. Informaci Šunjičové následně potvrdil srbský ministr práce a sociálních věcí Aleksandar Vulin, který v televizi B92 prohlásil, že hranice Srbska jsou za­vřené pro ekonomické migranty z Afriky a Blízkého východu, kterým neumožňují průchod Slovin­sko a Chorvatsko. „Musíme svou zemi ochránit, a proto jsme přijali reciproční opatření. Nedovo­líme vstoupit do Srbska nikomu, kdo nemůže v cestě pokračovat. Nejsme zemí, kam přicházejí, aby tu zůstali. Srbskem jenom procházejí a tak to zůstane,“ prohlásil Vulin.

V našich sdělovacích prostředcích, které se minulý týden kromě 17. listo­padu věnovaly i odezvám Černého pátku z Paříže, však překvapivě zapadla jedna z nejdůležitějších zpráv agen­tur Reuters a DPA, spojující imigrantskou krizi s terorismem: na ostrově Lesbos policie zatkla gang, sestávající z Afghánců, Iráčanů a Pákistánců, jenž běžencům prodával falešné do­klady. Jak uvedla řecká poli­cie, tato zločinecká organi­zace migrantům poskytovala řecké občanské průkazy a cestovní pasy, kdy za jeden falešný doklad požadovala minimálně 300 až 400 eur a denně jich prodala až 500. Což ovšem znamená, že za pouhých 10 dnů jich dokázala prodat až 5000. Falešné dokumenty movitějším migrantům umožňo­valy vyhnout se registraci na Lesbosu a za­koupit si lístek na trajekt, aby pak díky získaným do­kumentům mohli z Řecka v rámci schen­genského prostoru v klidu od­cestovat do jiných destinací v Evropě.

Podle agentury Reuters bylo pět Syřanů s falešnými řeckými pasy minulý týden zadrženo až v Hondurasu. A není bez zajímavosti, že se ve čtvrtek začaly v zahraničním tisku objevovat zprávy o tom, že i Spojené státy řeší případy několika zadržených Syřanů, u nichž byly nalezeny padělané řecké pasy. Což byl zřejmě jeden z důvodů, proč se minulý týden americký senát, tedy horní ko­mora dvoukomorového Kongresu Spojených států, zabýval návrhem, podle kterého by přijetí kaž­dého Syřana napříště musely odsou­hlasit Federální úřad vyšetřování (FBI) a Agentura národní bezpečnosti (NSA). Na­proti tomu sedm amerických států (Alabama, Michigan, Texas, Arkansas, Indiana, Louisiana a Mississippi) se minulý týden rozhodlo syrské uprchlíky nepřijímat vůbec. Ně­kolik republi­kánských uchazečů o stranickou nominaci v prezidentských volbách pak ve sdělova­cích prostředcích zdůrazňovalo, že Spojené státy by neměly přijímat syrské imigranty především proto, že mezi nimi mohou být přívrženci Is­lámského státu.

A pokud v souvislosti s migrací mluvíme o reakcích politiků na teroristické útoky v Paříži, dalo Pol­sko ústy do úřadu nově jmenovaného ministra pro evropské záležitosti Konrada Szymańského najevo, že po Černém pátku z Paříže nevidí politickou možnost, jak splnit rozhodnutí Evropské unie o rozdělení uprchlíků podle kvót. „Polsko si musí zachovat úplnou kontrolu nad svými hrani­cemi, nad azylovou a migrační politikou,“ prohlásil na serveru Polityce.pl. Naproti tomu šéf Evropské komise Jean-Claude Juncker na summitu zemí G20 v Turecku před takovýmito názory evropské politiky varoval: „Chtěl bych vyzvat ty v Evropě, kdo se snaží měnit přijatou migrační agendu, aby ji brali vážně a nepodléhali zjednodušeným reakcím.“ U nás místopředseda vlády pro ekonomiku a ministr financí Andrej Babiš výrok Junckera na dotaz novinářů ze serveru ParlamentíListy.cz komentoval těmito slovy: „Měli bychom následovat Polsko. Juncker v řešení migrační krize totálně selhal, jeho nápad s kvótami je nesmysl.“

Co tedy říci závěrem. V případě imigrantské krize se nezdá být na dohled žádné efektivní řešení. Navíc tím, že evropští lídři tento problém neřeší, přispívají k jeho eskalaci. Řeči o tom, že problém s nelegální imigrací v dohledné době vyřeší Evropa jako celek, však s velkou pravděpodobností nebere vážně už ani většina úředníků EU v terorismem ohroženém Bruselu. Při důkladnějším roz­boru situace se ale ukazuje, že efektivně řešit problém nelegální imigrace možné je. Ovšem jen za předpokladu, že jednotlivé státy, uznávající hlediska zdravého rozumu, nebudou spoléhat na Evropskou komisi a Evropský parlament, ale se svými problémy se vypořádají samy.